Tři tisíce růží rozdali pražským ženám sociální demokraté. Udělali hezké gesto k Mezinárodnímu dni žen, a to za své. Kam ale v březnu pro růže poslali? Ke dvanácti měsíčkům? Do zdejších skleníků? Kdepak, za moře, do velmoci řezaných květin, do Izraele. Máme tak pohromadě věru pěknou symboliku.
Dobře to myslí ČSSD. Pěkně zviditelní své logo, svůj zájem o ženy, tedy o většinu zdejších voličů, i o vyvážené vztahy se světem - po Paroubkově návštěvě v Sýrii. V roce 1975 OSN uznala Mezinárodní den žen za světový svátek, prakticky jedním dechem s rezolucí známou jako „sionismus je formou rasismu“, která de facto brala Izraeli legitimitu. Teď tedy ČSSD ukazuje, že ideologické brýle studené války jsou pryč.
Ale to se stále pohybujeme v mužské optice. Jak vnímá význam MDŽ moderní levice, zohledňující ženské vidění světa? Jí už nejde o pouhé volební právo pro ženy, ale hlavně o zdravý život, zdravé prostředí pro děti. Podívejme se tedy na pražský růžový dárek touto optikou. Květiny k nám urazily dva tisíce kilometrů v tryskovém letadle. Stojí jejich vůně za tuny oxidu uhličitého vypuštěného do atmosféry a posilujícího skleníkový jev? Inu, dobrými úmysly může být často dlážděna cesta do pekla. Záleží na tom, jaké brýle si nasadíme.
