Kvůli udělení čestného doktorátu se zástupci Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a další akademici, studenti i přátelé hromadně vypravili až do jihočeského Písku.
PÍSEK Obřadní síň na radnici v Písku hostila ve středu nezvyklou slávu. Namísto obvyklého ženicha, nevěsty a svatebčanů přivítala místní zvonkohra odbitím druhé hodiny odpolední zástupy významných filozofů, akademiků a studentů z řad přátel a obdivovatelů Ladislava Hejdánka. Třiaosmdesátiletý emeritní profesor Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, který v Písku tráví s manželkou Hedou důchodový věk, byl ověnčen medailí čestného doktorátu za přínos české filozofii a za zásluhy o demokracii.
Kdo by ovšem hádal, že se na píseckém úřadu odehrál „suchý“ a nezáživný akademický akt (jakým dnes při promoci často procházejí absolventi českých vysokých škol), velmi by se mýlil. Atmosféra této v Písku nebývalé události by se s klidem mohla srovnávat s tou, již jindy do síně přináší svatebčané. Důstojně vedenou oficialitou se bez ustání prolínaly okamžiky pohnutí, ba i dojetí a bylo znát osobní zaujetí všech přítomných. „Nezdá se vám, že se tu nějak uvolňují endorfiny?“ zeptal se později s humorem Ladislav Hejdánek svých přátel, z nichž mnozí byli kdysi nadšenými účastníky jeho bytových seminářů. „Platí, že Hejdánkovým žákem se může stát jen ten, kdo se nenechá odradit svéráznou kritikou a dokáže se stát diskusním partnerem. Není náhoda, že návrh na čestný doktorát vzešel z naší katedry,“ zaznělo během ceremonie z životopisného a oslavného „laudatia“. Přednesl jej někdejší Hejdánkův žák a univerzitní pedagog Martin Šimsa, který spolu s docentem Alešem Havlíčkem a dalšími kolegy z katedry politologie a filozofie Filozofické fakulty ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně inicioval Hejdánkovo ocenění.
Rektorka univerzity Iva Ritschelová zdůraznila během svého projevu, že Ladislav Hejdánek svými myšlenkami i životním přístupem oslovuje i současné studenty a že je ocenění také vyjádřením úcty k morálním hodnotám, jež v dnešní společnosti - ať už široké, či akademické - často chybí. Z rukou rektorky pak profesor převzal doktorát.
„Nebudu dlouze říkat to, co se očekává, že bych měl říct. Poněvadž na světě je dost lidí, kteří říkají jen, co od nich ostatní očekávají,“ uvedl Hejdánek v závěru promoce vlastní projev, v němž především upozornil na krizi, v níž se podle něj filozofie nachází „posledních dvě stě až tři sta let“.
„Čím více se filozofie stává vědou, tím více přestává být filozofií,“ pokračoval a vyjádřil znepokojení nad současným stavem, kdy je filozofii vymezen jen úzký prostor v akademickém prostředí coby jednomu z mnoha vědních oborů. Filozofie by se podle jeho slov přitom měla jednotlivými obory prolínat.
„Jsem v tomto ohledu následovatelem odkazu Sokrata, neboť jsem přesvědčen, že vlastní místo filozofie je na ulicích a v každodenním životě mezi lidmi, a nikoliv v uzavřených univerzitních laboratořích, kde probíhají nesdělitelné myšlenkové experimenty,“ vzkázal významný český myslitel, pedagog, někdejší disident a politický vězeň Ladislav Hejdánek. Upřesnil, že svá slova nemíní jako kritiku, ale jako výzvu pravému filozofování.
Během následujícího přípitku a přátelského povídání u občerstvení představil Aleš Havlíček svému životnímu učiteli a čerstvě promovaném příteli Hejdánkovi nově vydanou knihu jeho sebraných spisů. Pod názvem Setkání a odstup ji připravilo nakladatelství OIKOYMENH, u jehož vzniku oba stáli ještě v dobách samizdatu.
***
LADISLAV HEJDÁNEK * Profesor filozofie a žák Jana Patočky proslul pořádáním tajných bytových seminářů, byl signatářem a jedním z mluvčích Charty 77, založil filozofický časopis Reflexe a inicioval vznik nakladatelství OIKOYMENH pro filozofickou a teologickou literaturu. * Mezi jeho knižně vydaná díla patří Filosofie a víra (1990), Dopisy příteli (1993) či Filosofie a víra II. Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti (1999). * Je držitelem Ceny Jana Palacha (1984), čestného doktorátu Amsterodamské univerzity (1987), francouzského řádu Rytíř umění a písemnictví (1992) a Řádu T. G. Masaryka (1995). * Narodil se 10. 5. 1927 v Praze, v roce 1953 se oženil s Hedou Kofránkovou, s níž má čtyři dcery. Žije v Písku.
