PRAHA Co jméno, to medailová naděje. Čtyřdílné nominační klání vodních slalomářů jmenovalo čtyři lodě, které budou v srpnu hájit české barvy na nejtěžším umělém kanálu světa v čínském Pekingu.
Kajakářka Štěpánka Hilgertová, kanoista Stanislav Ježek, kajakář Vavřinec Hradílek a deblkanoisté Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem. Všechno světové pojmy, schopné v Pekingu mávat ze stupňů vítězů.
Ba co víc, brutální omezení počtu startujících jen umocňuje šance českých slalomářů.
Leč, doma právě kvůli zmíněné eliminaci zůstane několik osobností, v jejichž silách a dosahu medaile v Pekingu také rozhodně byly.
„Především kajakářka Pavelková a deblkanoisté Jiras s Máderem by zcela jistě na stupně vítězů v Pekingu měli,“ krčí rameny nad podivným systémem šéftrenér české reprezentace Jiří Pultera.
Jiras s Máderem porážku přijali Marek Jiras s Tomášem Máderem se vozí v peřejích v jedné lodi již dlouhých 22 let. Před devíti roky vyhráli mistrovství světa, před osmi se radovali z bronzu na olympiádě v Sydney. Dnes?
O krok zůstali za tandemem Volf–Štěpánek a na reje v Pekingu se budou dívat pouze v televizi.
„Je škoda, že na olympiádu může jen jedna loď v kategorii,“ povzdechl si Marek Jiras. „Volf se Štěpánkem ale jezdili lépe než my, nemáme se na co vymlouvat,“ vykládal. „Jistě, moc dobře víme, že bychom v Pekingu šanci měli. Úspěch na olympiádě přináší slávu, prestiž, dobrý pocit a také peníze. Navíc, při omezeném počtu startujících je snazší uspět na olympiádě než na mistrovství světa. Jenže my tenhle souboj prohráli...“
Tomáš Máder se tvářil také smutně; dost možná i proto, že ho čeká nepříjemná operace kyčelního kloubu. „Léta strávená v deblkanoi se ozývají, řeším vážnější problémy než účast na olympiádě,“ vykládal. Každopádně oba dva v cíli posledního závodu za Volfem se Štěpánkem zašli a podali jim ruce.
Mezi českými kajakářkami se do role princezny peřejí a válců již před drahnou řádkou let stylizovala Irena Pavelková.
Má medaile z evropských šampionátů, poznala atmosféru tří olympijských her, do Pekingu jí ale cestu zatarasila právě Hilgertová.
„Spoléhala jsem na to, že se kvalifikace pojede v Želivi na Trnávce, tedy na hodně těžké vodě,“ nostalgicky rozjímala třiatřicetiletá věčně rozesmátá Pavelková.
„Se Štěpánou můžu měřit síly právě jen na těžkých tratích. Na klidné vodě ve Veltrusích jsem proti ní neměla šanci.“
Pavelková přiznává, že ji výsledek hodně mrzí. „Nominaci určitě ovlivnil především první závod. Snažila jsem se vyvarovat chyb, jenže jsem jela pomalu a skončila až pátá. To byl osudový moment.“
Ve třetím klání čtyřdílné série Pavelková Hilgertovou s přehledem porazila, ale na Peking už její vzepětí nestačilo. „Tak snad za čtyři roky v Londýně,“ usměje se. „I když kdo ví, třeba bude Štěpána ještě závodit...“
