Mnohé sdělovací prostředky informují o výsledcích biomedicínského výzkumu nepřesně nebo neúplně. Laická veřejnost pak upíná naděje k léčebným procedurám, jejichž přínosy jsou diskutabilní - anebo mohou pacientům dokonce ublížit.
Gary Schwitzer z Minnesotské univerzity představil v lékařském časopise PLoS Medicine úroveň popularizace medicíny v USA. Vycházel z pěti stovek zpráv a z hodnocení, jakého se jim dostalo od Foundation for Informed Medical Decision Making. Nadace si klade za cíl „zajistit lidem informace, které potřebují ke správnému rozhodování o vlastním zdraví a životě“. Prostřednictvím špičkových odborníků hodnotí informace o medicíně v padesáti nejrozšířenějších amerických denících, ve velkých tiskových agenturách a ve zpravodajství televizních společností ABC, CBS a NBC.
Výsledky nejsou povzbudivé. Závažné chyby a nepřesnosti se vyskytují až ve třech čtvrtinách všech zpráv. Jen necelá čtvrtina referuje o tom, jak je nový léčebný postup, test nebo samotný lék drahý. Chybí detailnější informace o přínosech léčby a jen v každé třetí zprávě jsou uvedena i možná rizika. Velmi málo referují novináři o alternativách nového léčebného postupu, testu nebo léku. Zhruba v polovině zpráv není uvedeno, kdo výzkum financoval a zda hrozí, že za výzkumem dokazujícím přínos určitého léku nestojí jeho výrobce.
Důvody nepřesností jsou někdy vysvětlovány komplotem vědců s novináři. Žurnalista potřebuje svou senzaci a vědec získává dojem, že mu trocha slávy neuškodí. Lékaři a novináři však mají jasně vymezená pravidla profesionální etiky, což by mělo podobným excesům zabránit.
Novináři se o to snaží. Pokud dostali od odborníků hodnocení svých článků a zpráv, stavěli se k němu v drtivé většině pozitivně. To platilo i v případech, kdy odborníci vytýkali novinářům závažné chyby.
Kde tedy dochází k tak masovému zkreslování skutečnosti? Ukazuje se, že se za většinou nepřesných či neúplných informací skrývá tlak, jejž vyvíjejí na novináře manažeři a vedoucí redaktoři. Ti nedopřávají řadovým žurnalistům dostatek času na to, aby se s problematikou důkladněji seznámili. Navíc dávají zprávám o vědě a medicíně jen malý prostor.
Některá zpravodajství si zakládají na nabídce „minutek o medicíně“ nebo „krátkých zpráv z vědy“. Takové „stručné a přehledné“ informace dopadají při hodnocení bezkonkurenčně nejhůř. Novináři vynechávají tolik podstatného, že objektivní informování nepřipadá v úvahu.
„Když nemají sdělovací prostředky pro zpracování zprávy dost času a pro její zveřejnění dost místa, pak je lepší, když o ní vůbec neinformují. Neúplné zprávy vytržené z kontextu mohou u veřejnosti napáchat největší škody. Lidé mohou být oklamáni, vystrašeni. Pod vlivem takové zprávy se mohou rozhodnout pro naprosto chybný životní krok,“ konstatuje Schwitzer.
