Dalíkovi právníci podali dovolání k Nejvyššímu soudu. ‚Soudy nesprávně vyhodnotily důkazy‘ |
„Nečekal jsem, že mě v tom nechají. Neodsvědčili to, jak se to stalo,“ uvedl pro magazín Neovlivní.cz v jediném rozhovoru, který se rozhodl poskytnout, odsouzený lobbista Marek Dalík. Na mysli měl třeba bývalého premiéra Mirka Topolánka, kterému jako jeho pravá ruka pomáhal v politické kariéře. A mluvil o kauze nákupu transportérů Pandur pro českou armádu, v níž byl pravomocně odsouzen k čtyřletému vězení za podvod.
Poprvé také představil svou verzi, jak se vše seběhlo. Tu nepřednesl ani v soudní síni, kde si vyslechl trest za to, že si měl říct v roce 2007 o úplatek půl miliardy korun, aby rakouskému výrobci transportérů Steyr pomohl s pokračováním obřího armádního obchodu. „Aktéři, kteří dobře vědí, jak to bylo, mě přesvědčovali, že to říkat nemám. Že by to bylo pro všechny i pro mě problematické. A totéž mi radili advokáti,“ vysvětlil v Neovlivní.cz, proč dosud mlčel.
A jak zní jeho verze? V roce 2006 střídala kabinet Jiřího Paroubka (ČSSD) vláda Mirka Topolánka (ODS). Ještě odcházející ministři schválili obří kontrakt na pandury. Ale ministr obrany Karel Kühnl se ho v demisi zdráhal podepsat.
„Obrátil se na mě Jaroslav Veverka s tím, že Pavel Musela, který měl kontrakt s výrobcem pandurů, má problém (...), že když to zařídím, dostanu nějaké peníze,“ popisuje Dalík v rozhovoru se Sabinou Slonkovou, šéfredaktorkou Neovlivní.cz. Kühnl se dle něj bál, že Topolánek nepodpoří jeho jmenování velvyslancem v Chorvatsku. Dalík Topolánka přesvědčil, že kontrakt se podepsat musí, jinak by hrozila arbitráž. A ten Kühnlovi k podpisu požehnal. Zbrojař Musela se pak údajně Veverkovi, a tím i Dalíkovi, vysmál a peníze jim nedal. Dohoda – ovšem pouze ústní – podle Dalíka zněla na deset milionů korun. „Chtěl jsem to vyfakturovat jako normální lobbing. Rozhodně jsem nikomu žádné peníze nedal, protože jsem žádné nedostal,“ tvrdí v desetistránkovém interview.
Příběh s půlmiliardou se odehrál o rok později. To se ozval slovenský zbrojař a lobbista a také přítel slovenského premiéra Roberta Fica Miroslav Výboh. Jeho cílem bylo u Steyru nahradit Muselu jako prostředník. Dalík jej měl v jeho snažení podpořit na schůzce s manažery Steyru, která byla pro pozdější soud rozhodující. Osmnáct milionů eur, o něž si měl říct, je podle Dalíka výše Muselova kontraktu, o který usiloval Výboh. „Tu částku jsem nikdy nevyslovil. Ani nevím, jak bych na to přišel. Já výši toho kontraktu tehdy neznal,“ dušuje se s tím, že jediné, co chtěl, bylo dostat svou původně slíbenou odměnu.
Nakonec Dalíkovi zbylo jen rozčarování z někdejšího přítele Topolánka. „Věděl jsem celou dobu, že je alibista, egoista a oportunista. Myslel jsem, že náš vztah je ale nějak speciální. Není,“ posteskl si pro Neovlivní.cz.
Původně policie vyšetřovala Dalíka pro podezření z korupce. Soud nakonec trestný čin překvalifikoval na podvod, protože podle něj Dalík na zakázku vliv neměl. Horní sazba byla deset let, soudce Martin Zelenka přihlédl k tomu, že čin se stal dávno, a sazbu snížil na čtyři roky a čtyřmilionovou pokutu.
A jak to vlastně bylo s pandury? Smlouvu na 200 transportérů, kterou Kühnl v roce 2006 podepsal, koncem roku 2007 Topolánkova vláda zrušila a uzavřela novou na 107 obrněnců za 14,4 miliardy korun.
