* LN Jaký je váš vztah k O’Neillovu dramatu?
Hru znám ze svých studií anglistiky. Je krásná, smutná a nadčasová, je to drama o hledání úniků, ale už jsem ani nedoufala, že se mi ji podaří zrežírovat, takže jsem na takovou možnost okamžitě kývla.
* LN Proč jste se rozhodla hru znovu přeložit? Neuvažovala jste třeba o převodu Milana Lukeše?
Existuje také překlad Zdeňka Urbánka, ale moje rozhodnutí vůbec nesouvisí s jejich kvalitou. Překlad už je názor, a když mám text dál interpretovat, chci mít ten původní. Překlad považuji za první režijní čtení, za počátek výkladu. Také jsem potřebovala upravovat repliky hercům dle potřeby a nechtěla jsem vrtat do cizích textů.
* LN Znamená to tedy, že jste zvolila časový posun?
Spíš jsem se to snažila koncipovat v nekonkrétním čase. Je to hovorová čeština, která směřuje k současnosti. Což souzní s tím, že O’Neill hru napsal stylem, který odpovídá jejímu vzniku, a ne době před dvaceti lety, kdy se odehrává.
* LN Proč jste si pro hlavní role vybrala Jiřího Bartošku a Zuzanu Bydžovskou?
Pro mě je to pocitová věc a také ráda s lidmi pracuji delší dobu a baví mě zkoumat možnosti takové spolupráce – to je případ Zuzany. Pokud jde o Jiřího, měla jsem chuť s ním udělat divadlo a O’Neill se mi zdál nejvhodnější.
* LN Do dvou odlišných charakterů – bratrů jste obsadila bratry Michala a Filipa Čapky. Proč?
Zdálo se mi výhodné obsadit bratry, už nemusí vrhat energii na to, aby vytvořili vztah. Můžeme hrát o tom, v čem jsou jiní. Text je svou dokumentárností a syrovostí víc než cokoliv herecká studie, takže základ zkoušení byl v práci s herci. Filip s Michalem jako herecké děti do toho zajímavě vnesli své zkušenosti, které otevřely i témata pro postavy, které hrají Zuzana a Jiří.
