Americký režisér Gus van Sant svůj čas dělí mezi snímky divácky sdělné a respektující zákonitosti filmového mainstreamu (Dobrý Will Hunting, Milk) a filmy velmi osobní, svým způsobem lyrické až meditativní (Paranoid Park, Jerry, Poslední dny). Do té druhé kategorie patří i Slon z roku 2003. Van Sant za jeho téma zvolil masakr na střední škole Columbine, kde žáci Eric Harris a Dylan Klebold zavraždili v dubnu 1999 12 studentů a jednoho učitele a pak spáchali sebevraždu. Smyslem filmu není tuto událost přesně rekonstruovat nebo interpretovat (škola, v níž se většina filmu odehrává, je anonymní, dvojice střelců se jmenuje Eric a Alex). Režisér nechává kameru (Harry Savides) ve velice dlouhých záběrech putovat chodbami školní budovy, sledovat jednotlivé studenty, kteří se nevědouce scházejí na místo masakru, v jeho pohledu je velice tichá elegičnost, která plyne nejenom z vědomí hrůzy, jíž jdou ti mladí lidé vstříc, ale snad i z jakési základní emoce dospívání. Posmutněle nahlíží i postavy zabijáků – Erica a Alexe ukazuje jako neproniknutelné šifry, všechny vnější příčiny, o nichž se v souvislosti s vraždami psalo, Van Sant nějakým způsobem zaznamená, žádná z nich ale nepůsobí jako dostatečné vysvětlení. Bezcitně provedený masakr ve Slonovi nakonec vypadá jako událost neproniknutelná, vyplývající z řádu smutně plynoucího času.
Slon (USA, 2003), ČT 2, úterý 2. 3. ve 23.30
