Náš nebeský soused se v podobě téměř dokonalého úplňku nad obzor vyhoupne krátce před 16. hodinou. Zatmění, v celém průběhu viditelné z Evropy, Asie, většiny Afriky a taky Indického oceánu, začne přesně v 18 hodin a 17 minut.
Zpočátku nebude nic patrné, avšak s uplynulými desítkami minut ztratí levá spodní část měsíčního kotouče poněkud na jasu a kontrastu. Náš nejbližší kosmický soused se totiž bude pozvolna nořit do zemského polostínu – pro kosmonauta na měsíčním povrchu by nastalo částečné zatmění Slunce.
Zhruba v 19 hodin a 53 minut se objeví i plný zemský stín (tam, kam dopadá, je patrné úplné zatmění Slunce). Zmizí v něm ale jen malá část měsíčního povrchu – necelých deset procent. Ve 20 hodin a 23 minut si tak můžeme všimnout, že jinak symetrický úplňkový kotouč z pravé strany zřetelně ukrajuje temný stín. Částečné zatmění skončí ve 20 hodin 53 minut, aby pak následující tři čtvrtě hodiny pokračovalo zatmění polostínové.
Silvestrovské zatmění Měsíce je sice „pouze“ částečné, ale nechat ujít bychom si jej neměli. Vždyť příští takový úkaz bude přímo z České republiky patrný až 21. prosince 2010. A opět půjde o částečné zatmění, na úplné si musíme počkat do 15. června 2011.
Zatímco pozorování zatmění může na silvestra zhatit nepříznivé počasí, planetu Mars lze sledovat po celý prosinec. Nachází se na rozhraní souhvězdí Raka a Lva, vychází již po 21. hodině a je snadno pozorovatelná i bez dalekohledu.
Proměnlivé čepičky Marsu V dalekohledu o průměru objektivu alespoň sedm centimetrů na první pohled zahlédneme polární čepičky, které vypadají jako světlé skvrnky u severního a jižního pólu. Jsou ze směsi oxidu uhličitého a vodního ledu a v průběhu měsíců zřetelně mění velikost – především proto, že se pozvolna mění naklonění Marsu směrem k Zemi, ale také v závislosti na ročním období. Většinou tudíž bývá pozorovatelná pouze jedna z nich, druhá se nachází za okrajem planety.
V prosinci se můžeme podívat také ven ze sluneční soustavy – například na jedno z nejkrásnějších souhvězdí pozemské oblohy, Orion. Najdeme ho snadno: stačí se během zimního večera podívat nad jižní obzor, kde na první pohled zaujme sedm jasných hvězd rozmístěných do obrazce přesýpacích hodin či letícího motýla.
Mírně naoranžovělá hvězda v levém horním okraji obrazce se jmenuje Betelgeuze (alfa Orionis), jiskřivě bílá vpravo dole Rigel (beta Orionis). Trojice stálic uprostřed obrazce označuje Pás Oriona, řádka hvězd pod ním je Meč Oriona.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
