* LN Má vůbec smysl, aby si města zřizovala městské architekty?
Garantem toho, co se ve městě děje a jaké jsou priority, je politik. Profesionál by mu však měl pomáhat, radit, eventuálně oponovat. Ale dlouhodobě tady sledujeme, že kritika se vytlačuje pryč. Zmizela tak osoba hlavního architekta a nahradil ho ředitel útvaru rozvoje. To signalizuje změnu kompetencí. Posunuje se to od samostatného a nezávislého odborníka k pozici někoho, kdo vykonává jako úředník něčí nařízení. Strategie rozvoje měst se pak mění každé čtyři roky, když se obmění politická reprezentace. A to je velký problém.
* LN Jsou u nás nějaké pozitivní příklady měst, kde by řízení rozvoje fungovalo dobře?
Budu radikální a řeknu, že neznám jediného hlavního architekta nebo ředitele útvaru rozvoje, kterého bych si vážil, za kterým bych viděl nějaké výsledky práce. Třeba je to mojí neznalostí. Na druhou stranu znám hodně architektů a urbanistů, ale ti v těch rolích nepůsobí.
* LN Některá města ale slibují, že funkci městského architekta zřídí. To je dobře, ne?
Ve městech, kde se loni při volbách výrazně vyměnila politická garnitura, tak začínají skutečně uvažovat. Ať už je to Liberec, České Budějovice, Karlovy Vary či Zlín. Zažili na vlastní kůži, že když tato role chyběla, ta města se zkazila. A hledá se nástroj, jak tomu zabránit. Ve většině měst je už dnes pozdě, ale je to srozumitelná snaha. Mám ovšem pocit, že ta města si neuvědomují jednu věc - výsledek se dostaví, jen když architekt bude mít zodpovědnost a kompetence. A to nenabízejí. Nabízejí tu pozici hodně hluboko schovanou do úřednické struktury, ale to předurčuje výběr lidí, kteří se budou hlásit. Pak můžete mít úřad hlavního architekta, ale on stejně nic nezmůže.
* LN Co je hlavní nebezpečí toho, že města nemají odborníky na rozhodování o rozvoji?
Soukromý developer vždy dobře ví, co dělá, protože na to má spoustu odborníků a zaměstnanců. Proti jeho představě ale žádná jiná představa, která by zastupovala veřejný zájem, není. Protože za město to rozhodují jen politici, kteří jsou amatéři a nemají profesionální tým, který by jim pomáhal formulovat veřejné představy. Takže mohou developerovi pouze říct, že něco schvalují nebo ne. Ale nenabízí žádnou alternativu.
* LN Jakým způsobem se ale město může developerům postavit?
Kromě územního plánu, což je velmi široký a vágní dokument, který pouze říká, kde se bude bydlet a kde bude třeba kultura, existují také regulační plány. A ty jsou mnohem detailnější - mluví o tom, jak to bude kde vypadat, jak budou široké ulice, vysoké budovy, jaké mohou mít tvary, kolik v jednom místě může žít lidí. Praha má ovšem schválený jeden jediný regulační plán, a to na velmi malé území v centru Prahy 1. Takže je jinak vůbec nevyužívá, na což jsou největší stížnosti developerů. Ti říkají: Dejte nám pravidla, jasné podmínky, ať se máme čím řídit. Jenže takový rámec neexistuje. A nejdrsnější spekulace, proč neexistuje, je, že to je ideální korupční prostředí.
