Podporou na pódiu jim byli dánští trasheři Mnemic a kovotepci Machine Head.
Čerstvě postavený stadion ve vršovickém Edenu si premiérový koncert nemohl vybrat lépe. Hostit jednu z nejvýznamnějších kapel v historii (nejen) metalového žánru je vždy svátek – a tak tomu bylo i toto úterý.
Oslavu zahájili dánští experimentátoři na poli trashmetalu Mnemic. Vzhledem k časnému začátku si neužili ovací plného stadionu. To ochudilo o zážitky i americké průkopníky metalové školy Machine Head, kteří si přesto vystoupení naplno užívali a několikrát zavzpomínali na necelých pět let staré vystoupení právě s Mnemic v pražském klubu Roxy.
Hlavní pozornost večera si však přibližně pětatřicet tisíc lidí šetřilo pro někoho zcela jiného.
Návrat ke kořenům Po zdvojnásobení šířky pódia a navýšení o jedno patro dozněl výběr metalových MTV hitů, Morriconeho The Ecstasy of Gold a stadion pohltila zahajovací skladba letošního turné Creeping Death.
V tu chvíli už je Eden nacpaný až po střechu a najít volné místo vyžaduje velkou námahu. Lars Ulrich má bicí, především kopák, hlasitěji, než by si jeho kolegové zasloužili, a ubíjí tak především některé kytarové opusy Kirka Hammetta. Divákům to však výrazně nevadí. Znalost tvorby je u většiny téměř dokonalá. A podstatné je především kapelu vidět, s čímž se technici vypořádali bravurně.
Na plátně o několika desítkách čtverečních metrech s živou projekcí, které visí nad pódiem, je zřetelně vidět, co se zrovna děje. Indián v basketbalovém dresu Robert Trujillo rozjíždí svou nenapodobitelnou technikou baskytarové sólo a začíná For Whom the Bell Tolls. Ulrich se přidává a pokračuje jízda tvorbou z alba Ride the Lightning, kterou právě stejnojmennou skladbou uzavírají. Kirk Hammett podle potřeby střídá sérii vlastnoručně navržených kytar s postavami z hororových filmů. James Hetfield jako správný frontman neustále komunikuje s publikem a chválí jej za aktivitu. Chuť vrátit se k úplnému thrashmetalovému počátku kapely potvrzuje volba The Four Horsemen a No Remorse z debutu Kill’Em All.
Metallica zároveň ví, že nemůže přehlížet svoji baladickou tvorbu, a tak se James Hetfield několikrát chápe akustické kytary a rozjíždí pro většinu asi nejznámější skladby černého alba a možná celé tvorby kapely, The Unforgiven a Nothing Else Matters, které velmi ochotně doprovází spokojené osazenstvo. Rychlostním vrcholem vystoupení je energií překypující Master of Puppets a neméně naléhavá Damage Inc. Vizuální požitek nabízí úvod ke skladbě One, kdy připravený ohňostroj trefně simuluje úvodní zvuky válečné vřavy, stejně jako tomu je ve videoklipu. Hlavní část koncertu pak uzavírá vyšperkovaná verze otvíráku černého alba Enter Sandman. A jelikož do desáté hodiny ještě několik minut zbývá, přichází bez většího přemlouvání přídavek v podání dvou poctivých předělávek punkových skladeb Last Caress (od Misfits) a So What (od Anti-Nowhere League), které Metallica nahrála a vydala na albu Garage Inc.
Tečkou je Seek and Destroy, opět vypůjčená z debutového Kill’Em All a definitivní závěr patří velkolepé plamenometné přehlídce, která dočasně mění místní Eden na pekelnou výheň.
Za rok se uvidí Metallica předvedla strhující dvouhodinové vystoupení, ve kterém se prozíravě zaměřila především na tvorbu, kterou se proslavila a pozměnila metalové dějiny.
Na seznamu zcela chybělo poslední album St. Anger, umístění Devil’s Dance z Reload bylo čestnou výjimkou, která potvrdila trochu smutný fakt, že nejmladší zahraná skladba byla vydána minimálně před sedmnácti lety. Může se zdát, že Metallica dává jasný pokyn k hudebnímu návratu, o který se v těžkém období snažila už s nepříliš úspěšným St. Anger. Současná koncertní forma a jednotlivá prohlášení členů jsou toho jasným důkazem. Metallica se svým zářijovým albem chce vrátit na kovový trůn a jak slíbila během úterního loučení, příští rok se můžeme opět těšit na její návštěvu a další výjimečný hudební zážitek. Doufejme jen, že ne pouze nostalgický.
HODNOCENÍ LN
****
Metallica 3. 6. 2008, HC Slavia Praha
