130 let

Meze „nepolitické politiky“

Česko

Otázka, kterou si ve svém článku pro samizdatové Lidové noviny položil v říjnu 1989 Jiří Dienstbier, se stala již o necelé dva měsíce později velmi ožehavou. Hlavní proud opozice proti komunistickému režimu byl „nepolitický“ a jeho program se vyčerpával požadavkem na dodržování lidských práv. Subverzivní síla této taktiky spočívala v tom, že lidskoprávní agenda byla de iure legální, ale de facto rozvracela diktaturu jedné strany, protože ta stála a padala s potlačováním společnosti.

V okamžiku, kdy se diktatura v listopadu a prosinci 1989 zhroutila, byl hlavním programem opozice návrat k osvědčeným liberálním hodnotám. Revoluce roku 1989 v celém sovětském bloku se vyznačovaly absencí jakýchkoli nových myšlenek. Spíše než o revoluce šlo o restauraci poměrů z doby před nástupem komunistů.

Záhy se však ukázalo, že „nepolitická“ opozice má málo lidí na to, aby obsadila stát. Nutně se tak musela spojit se všemi ochotnými z šedé zóny, například odborníky z Prognostického ústavu.

Po ovládnutí státu a jeho potvrzení ve svobodných volbách přestal společný tmel někdejší opozice fungovat. Z disentu vzniklé politické hnutí se nutně rozštěpilo do různých politických proudů. Do opozice, tentokrát již politické, se dostaly mnohé proudy a osobnosti dříve jednotného disentu.

***

Slovníček

Hnutí za občanskou svobodu -vzniklo v říjnu 1988 a v manifestu Demokracie pro všechny požadovalo návrat k liberální demokracii Obroda - celým názvem Klub za socialistickou přestavbu Obroda, vznikla na počátku roku 1989, jejími členy byli především bývalí osmašedesátníci Demokratická iniciativa -disidenti kolem Emanuela Mandlera, DI vznikla v roce 1987 a 11. 11. 1989 požádala o registraci jako nezávislá politická strana

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás