Jihoafrická dramatička Reza de Wet za své hry, psané v afrikánštině i angličtině, získala mezinárodní uznání a snad veškeré literární a dramatické ceny, udílené v její vlasti. U nás se před časem v Městském divadle ve Zlíně hrály její Tři sestry Dvě, volné „pokračování“ Čechovova dramatu, zasazené do doby po ruské říjnové revoluci. Tři sestry Dvě jsou součástí „čechovovské trilogie“, která dále obsahuje hry s variacemi na osudy postav ze Strýčka Váni a na motivy z Racka. Kromě této trilogie napsala Reza de Wet další dvě tematicky spojené trojice her, první z nich se odehrává během búrské války, druhá ve 30. letech 20. století v jihoafrickém Oranžském svobodném státě. Do tohoto dramatického cyklu (spolu s tituly Mirákl a Přechod) patří i drama Pohřešované, které uvedlo Švandovo divadlo.
Katastrofa, která nepřišla
Temný baladický příběh se děje za jediné noci a v jeho syrovosti i přízračném vyústění zaznívají tóny blízké drsné irské dramatice. Neomítnuté cihlové stěny studia ve Švandově divadle dotvářejí chudobnou omšelost interiéru venkovského stavení, hraje se s pár kusy nábytku a hromadou hrubých pytlů u zdi. Z pěti postav hry jsou tři ženské - matka s dcerou (Kristýna Frejová a Jaroslava Kopecká) se živí prodejem hnoje, který cpou a zašívají do pytlů, sousedka Gertie (Jana Sommer Stryková) je přichází na prahu noci navštívit. Ze slov i jednání žen je cítit vzrůstající nervozitu, každým okamžikem houstne tíživá atmosféra. Podivné napětí přerušují pouze čas od času výkřiky, zaznívající seshora z půdy, kde žije otec, který už dlouhá léta nesešel dolů. Postupně vychází najevo, že dnešní noc je nocí, kdy se každým rokem z vesnice záhadně ztratí jedna dívka.
Potlačovaný strach se odráží v gestech i promluvách všech tří žen - matka se co chvíli osopí na dceru, s přehnanou tvrdostí vyžaduje její poslušnost; Gertie, učitelka tělocviku, se snaží překonat obavy ustavičným pohybem. A dcera reaguje s neurotickou poplašeností a zajíkavostí, tahá pytle s hnojem a vynáší kýble s odpadem, které na provaze spouští seshora otec. Atmosféra se uvolní až se vstupem nového příchozího, obskurní postavy slepého vyšetřovatele (Robert Jašków), který přichází do vsi hledat únosce dívek. Jašków hraje konstábla s uměřeností, která kontrastuje s intenzivními emocemi ženských postav. Působí jako katalyzátor, který přiměje ženy vyjevit jejich pocity, je však zároveň předem odhadnutelným nositelem tajemství. To nám není ale plně rozkryto ani v závěrečné snově působící scéně, kdy jedna z hrdinek odchází, aniž by bylo zjevné, zda je tento odchod jejím koncem, či začátkem nového života.
Jediným, ale bohužel zásadním problémem inscenace je nevyváženost mezi první polovinou, poznamenanou pochmurnou a tragickou předtuchou, a závěrečným smířlivým vyzněním poslední přízračné scény. Silné, místy až záměrně ve výrazu přepjaté herecké výkony z počátku představení nemohou v průběhu večera gradovat a zpětně vyznějí do prázdna jako čekání na katastrofu, která nepřišla - snad i proto, že cesta k smrti je v tomto smíchovském morytátu spíše cestou k vysvobození z kruté zahnojené reality než poutí do záhuby.
HODNOCENÍ LN 3
Reza de Wet: Pohřešované
Režie: Ivan Řezáč Švandovo divadlo, premiéra 6. 10.
