Napsal jsem tehdy o naší misi, nikoli iniciativě, článek do Kmene, tak upřímně a objektivně, jak to šlo. To rozhněvalo ideologické matadory typu Antonína Brouska a Milana Jungmanna, zvláště pak moje zmínka o „kádrování“. Oni nám tehdy naši spolubesedníci u piva v Kolíně nad Rýnem svěřili, že nejen soudruzi nás před cestou kádrovali, ale že i oni si nás prokádrovali.
Moc jsme se tomu tenkrát smáli a já se dopustil toho, že jsem to zveřejnil. Ale po návratu všechny smích přešel. Antonín Brousek lhal, když tvrdil, že jsme se vyslovovali za „taktní mlčení“ o roce 1968. Ovšem jsme byli toho názoru, že se 68. rok nikdy nevrátí, a nelze na něj tedy navázat.
Přitom levá část exilu i disentu brala „pražské jaro“ za nedotknutelné sanktum. Proto ta zloba, která čiší i z článku Milana Jungmanna. Píše o pendreku v sedmdesátých letech, on ho držel v padesátých letech. Inu, každý chvilku tahá pilku, pardon, pendrek, a kdo se mezi ideové pendrekáře přimotá, dostane po letech.
***
Slovníček MSDS - Maďarská socialistická dělnická strana, komunisté, kteří se v r. 1989 změnili v Maďarskou socialistickou stranu, v letech 1994-1998 a od r. 2002 vládní samozvané samosprávy - jako reakce na přídělovou ekonomiku vznikli „manažeři front“, lidé, kteří za úplatu hlídali dohodnuté místo člověka ve frontě, takže zájemce si nemusel brát dovolenou pod cizím jménem - šlo o Havlovu fotografii s gratulací Ferdinandu Vaňkovi, hlavní postavě Havlovy divadelní hry Audience
