Není proto divu, že coby lehké čtení k vodě vydal premiér Andrej Babiš (ANO) druhé dílko. Se sugestivním názvem „Sdílejte, než to zakážou!“ a obdobně podbízivým podtitulem „Přečti si pravdu“.¨
První knihu Babišovi spolupracovníci seskládali před posledními sněmovními volbami, to bylo „O čem sním, když náhodou spím“. Rozdávala se v rámci kampaně a sympatizanti si ji hrdě odnášeli. Výtisk si schovali také ti, kdo Babiše nevolí, ale coby proslavená tvář je fascinuje. V novém kuse se dostane oblažení rovněž skalním odpůrcům, byť jde o kratinkou pasáž. „Je to naposled, co kandiduju do sněmovny,“ prohlašuje premiér v úvodu.
  |
Vedle toho, že se jedná o první výkop kampaně, lze na knížku pohlížet také jako na poodhalený kotník volebního programu hnutí, protože ten se bude zveřejňovat až v září. Ovšem s tou výhradou, která platila už v případě „O čem sním“. Babiš nahazuje ve svých úvahách do daleka; to, co předestírá, se nemusí a v mnoha případech nebude krýt s časovým horizontem příští Poslanecké sněmovny a z ní vzešlé vlády.
Pejska zdarma, byt z linky
Co je zjevné, je důkladné cílení na seniory a rodiny s dětmi. Babiš sám, respektive plejáda fantomových autorů v pozadí, hned zkraje avizuje, že bude ostouzený coby populista. To se stane, neboť hnutí, které začínalo coby pravicová alternativa pro drobné podnikatele, se změnilo v plnokrevně socialistické.
Sdílejte, než to zakážou! Premiér Babiš v pátek vydá knihu, obsahovat bude například vizi obnovy země po covidu |
Tak například – něco pro seniory (přičemž vyšší penze jsou samozřejmostí): „Co čipování psů důchodcům zdarma? A taky bychom jim mohli odpustit platbu za psa. Spousta starých lidí je osamělých a pes je jejich jediný společník. Zaslouží si to.“
Tím to nekončí. Na státní svátek, nově ustavený Den českých matek a babiček, má každá žena obdržet tisícovku jako odměnu. A k sedmdesátým narozeninám týden v lázních zdarma. Onen fokus na seniory se dá vlastně vyčíst už z názvu knížky: přesně takové předměty mívají řetězové maily plné báchorek, jimiž se mezi důchodci šíří konspirace.
U mladých rodin, které se chtějí rozhojnit, ale brání jim v tom stísněný prostor, se Babiš inspiruje maďarským příkladem: výhodné státní půjčky rodičům, přičemž u druhého dítěte úrok klesá, aby s tím třetím už zmizel docela. Ale to nestačí, k tomu se má podle představ předsedy ANO přidat taky příspěvek na větší auto, kam se pohodlně vpasují tři dětské sedačky, a přilepšení na léto, ať se můžou všichni podívat k moři. Povinným lístkem k bonusům by byli aspoň dva potomci.
Piráti podali žalobu na Babiše. Lže podle nich o jejich postoji k daním a migraci |
„My ale chceme víc, nabízet levné byty speciálně rodinám se dvěma a více dětmi. Postavené přímo pro ně,“ předesílá premiér. Rychloobrátkové dodávky vidí v prefabrikovaných bytech. Obec dodá plochu a stát z továrních linek vyexpeduje hotové, instantní koupelny, kuchyňské linky, prostorné obýváky.
Zas taková revoluce to není, modulární domy už se stavějí, princip lega je stejný. Tu se přidá nebo ubere pokoj, jak se rodina rozrůstá a zmenšuje. Ovšem to, co umí privátní sféra, v té státní trvá a vyžaduje to součinnost nejen byrokratického molochu, ale i ostatních parlamentních stran.
Už z toho je zřejmé, že kniha je spíš tablem přání, ideálních předpisů než tím, nač by po volbách mělo či mohlo opravdu dojít. Jeden příklad za všechny: „Teď by to chtělo ty léky na míru. Jednou, maximálně dvakrát denně přesný lék, kde by bylo všechno v optimální míře, vyladěné přesně pro konkrétního člověka. Jasně že na to teď není kapacita.“
Taková kapacita jen tak nenastane, bylo by to extrémně, neúnosně drahé, kdyby se medikamenty místo sériové výroby dělaly individualizovaně. Pojišťovny by se utrápily.
Od receptu po hlavy států
I struktura ukazuje, že nejde o programovou nabídku. Knížka je pelmel, od výčtu, s kým vším ze světových mocnářů se zdejší premiér zná, přes vzpomínky na babičku až po recept na jeho oblíbený trhanec. Ona titulární pravda spočívá ve výčtu úspěchů, jež Babiš své vládě přičítá, od vypořádání se s návrhem povinných migračních kvót po covidovou krizi.
Uprchlická hrozba zabírá velkou část z neskromného čtyřsetstránkového úhrnu, včetně barvitých popisů, co islámští extremisté provedli v okolních státech, a jak nebýt Babišova včasného zásahu, mohli jsme být v nebezpečí také. Zde si neodpustil už klasickou doušku o tom, že všechna protimigrační opatrnost a s ní i specifikum českého národa padne, kdyby se moci měli ujmout Piráti. Nota hrdobijného češství se line celým svazkem, stejně jako tím prvním. Hýčkavě se vyjadřuje o zdejších úspěších a hlavně Babiše líčí jako lidového člověka. Toho, co si rád zanadává u piva (třebaže pije kapučíno s medem).
„Foglarovky jsem četl pod lavicí. Ještě si pamatuju tělák. A jak jsme kouřili na záchodech a chodili za školu. Taky jsme se mlátili učebnicemi po hlavě,“ líčí třeba premiér svá léta ve škamnách. Vykresluje jiný obrázek, než co se zjeví při vědomí, že po čtyřech letech ve Francii nastoupil do první třídy ve škole při tamním československém velvyslanectví.
Tři političtí králové sociálních sítí. Na Facebooku vládne Okamura, na Instagramu Bartoš, na Twitteru Babiš |
Mohlo by se zdát, že vydávat knížku v době, kdy se každý spokojí s pár řádky na sociálních sítích, nemá smysl. Zkušenost ukazuje opak. Jako první s modelem zářně prorazil Tomio Okamura (SPD) v počátcích coby senátor. Obrážel česká města se svazky o podnikání, jež koření osobními detaily. Od stolku při autogramiádě se vinuly štrúdly zájemců a Okamura měl šanci agitovat. Stejně to dělá Robert Šlachta a jeho expolicejní hnutí Přísaha. Sepsal knížku s pikantními zákulisními detaily, jezdí s ní po republice a přehršel plotů už se taky hemží plakáty na jeho podporu. V obou případech jde o hnutí, jež se šikují v zádech výrazného, samojediného lídra, proto může recept fungovat. Lidé jsou zvědaví.
Ve stejné logice vznikl i Babišův počin. Je k dispozici elektronicky, v srpnu přibude tři sta tisíc tištěných verzí na rozdávání. Tajemstvím ale zůstává, kdo by měl zjevené pravdy mazat, pokud tedy nepočítá, že ve volbách prohraje.
