Pohár Českomoravského fotbalovému svazu začíná a malé oddíly mají šanci se zviditelnit v utkáních s kluby z vyšších soutěží. Jak pravil trenér Peterka ve filmu Jáchyme hoď ho do stroje: Chvojkovice -Brod, zřejmě slušnej oddíl. Někdy se jim i povede vyřadit nějakého toho velikána. Zviditelňovat se chtějí taky muzikanti. Jedním ze způsobů zviditelňování je dělat předskokana nějaké světově proslulé partičce. Rizikem ale je, že na vás budou fans té které partičky pokřikovat hrubá slova, abyste, slušně řečeno, už táhli do háje. Samozřejmě že technika udělá taky svoje, protože vás prostě úmyslně nepustí dost nahlas, takže předskokan působí jako trabant při závodech formule 1. Užili jsme si to také, naštěstí to dopadlo dobře, ale přeštípnul bych tenkrát pětku drát řitním svěračem, jakou jsem měl trému.
Ale užili jsme si tenkrát maďarské techniky, pro které byl všechno problém. Do odposlechů nešlo dát žádný nástroj, protože tam už údajně nebylo místo v pultu. Psal se rok 1988, hlavní kapela se jmenovala UB40 a bylo to v hale Sparty v Holešovicích. Přesto jsme si z toho odnesli mnoho pozitivních poznatků a lidi na nás nepokřikovali, naopak. Taky se musím zmínit o zviditelňování hereckém a nepříjemných psychických následcích. Za dob komunistů přišel do Vinohradského divadla herec, samozřejmě aby se zviditelnil. Hrál děsně, ale byl zasloužilým členem strany. V divadelním klubu si nesl kávu, zastavil se u stolku, kde seděl Miloš Kopecký, a otázal se: „Mohu si zde vypít kávu?“ Miloš Kopecký naň pohlédl a svým typicky sarkastickým tónem odvětil: „No, když už tu můžete hrát...“ Kdo z vás by to chtěl zažít?
Tomu se říká pershingem přímo mezi rohy.
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
