V roce 2008 se v Praze narodil malý obr. Jmenuje se Lexikon – plným jménem Lexikon české literatury. Myšlenka na něj se ale zrodila už někdy v roce 1969. Tehdy se sešlo několik vědců, kteří měli českou literaturu tak rádi, že jí chtěli sloužit. A sloužili důkladně a věrně dalších čtyřicet let.
Vroce 1928 se v Lidových novinách narodila anketa. Říkala si různě – někdy „Nejzajímavější“, jindy „Nejhodnotnější“ a pak zase „Nejlepší“ kniha. Dnes už je to osmdesátiletá dáma, která se obejde bez přívlastků a říká si pouze Kniha roku. Letos si vyvolila právě Lexikon, dílo nadčasové, které resumuje českou literaturu od Cyrila až do poloviny 20. století.
Proti takové síle neměly šanci ani ty nejzajímavější a možná i nejlepší či nejhodnotnější beletristické knihy, které by se – nebýt Lexikonu – dělily o titul Knihy roku 2008: román Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem a román Cormaca McCarthyho Cesta. Milostnému dopisu se to podařilo, přestože jeho autor je debutant, a Cestě navzdory tomu, že její autor není našinec. V novodobé historii ankety je to poprvé, kdy se tolik účastníků shodlo na knize současného světového autora.
Kniha roku 2008 by tedy mohla být dobrou zprávou o dobrých tradicích, které úzkostně nelpí jen na tom, co je vyzkoušené nebo „tuzemské“. Vždyť již naši prapředkové svěřili šíření slova Božího cizinci Cyrilovi. Dnes víme, že dobře udělali, i když hlaholicí často nepíšeme. Ale Pavel Reisenauer nám nyní svou kresbou připomíná, že někdy není vůbec marné si v hlaholici alespoň něco přečíst.
