Hypernova nabízí dětskou televizi s DVD za pouhých 4999 Kč.“ Televizním reklamám na dětskou spotřební elektroniku se letos nedá uniknout. Naštěstí je má pětiletá Kristýna už rozumná. Vlastní televizi a video si přála od Ježíška naposledy před dvěma lety, tehdy po vzoru své starší kamarádky. Kdybych ale byla americká maminka, asi bych už jí nějakou techniku do dětského pokojíku pořídit musela.
V USA jsou totiž na seznamu nejžhavějších novinek mezi hračkami podle internetového obchodu Amazon.com funkční počítače, digitální kamery, MP3 přehrávače. Vše je to určené pro děti od tří let a někdy i pro batolata. Podle listu The New YorkTimes „velké hračkářské firmy dokonce ani nemluví o hračkářském průmyslu, ale o průmyslu rodinné zábavy a volného času“. Tento trend není zcela nový, technologie podkopávají nohy tradičním hračkám, jako je pexeso, domino či stavebnice, už několik let. Avšak zatímco loni byly v USA mezi devíti nejprodávanějšími hračkami pro pěti- až sedmileté děti jen tři technické hračičky, před letošními Vánocemi už je jich dvakrát tolik. Naopak prodej klasických hraček celosvětově klesá. Ale nebojte, malí Američané nebudou před obrazovkou jen kynout. Kolu a chipsy mohou vypotit na rotopedu Smart Cycle, který se propojí s počítačem, takže zatímco šlapete, na obrazovce se před vámi otevírá pohled na bukolickou krajinu se zvířátky. I čeští rodiče už ale mohou přes internetové obchody zakoupit dětem připojení k webu v podobě žáby, uzpůsobené tak, aby jej mohly ovládat tříleté děti. Či kameru pro šestileté děti, nemluvě o dětských počítačích plných her. Kluci mohou dostat laptop ve tvaru přilby Dartha Vadera, holky ve stylu Barbie, kupříkladu v podobě pudřenky.
Výrobci hraček reagují na nástup počítačových firem tak, že sami zabudovávají elektroniku do všeho, co se dá. A tak se dnes vedle obyčejných plyšáků prodávají v USA plyšová zvířátka či panenky, které mají zabudované připojení k internetu, takže se s nimi dítě může nejenom mazlit, ale i připojit je na webovou stránku, kde hračky žijí virtuální život.
Česko je pozadu jen o krůček. „Dnes už lidi chtějí, aby i hračky pro nejmenší mimina vydávaly různé zvuky a blikaly,“ říká prodavačka v hračkářství v pražských Nuslích. A tak vysavače nabádají mrňouse, aby si uklidili, hodiny mluví, panáčci hrají a blikají. Touží vaše dítě po štěněti či kočce? Už se nemusíte trápit s loužičkami. Kupte mu interaktivní kočičku z kolekce Furreal Friends na baterky, která reaguje na pohyb, světlo a dotyk, umí si sednout, lehnout a vrtět ocáskem. Ani český Krteček se před inovacemi neschoval dostatečně hluboko pod zem. Stisknete-li plyšovému ztvárnění oblíbeného večerníčku Zdeňka Milera ruku, začne kmitat nohama a rozejde se.
„Milý Ježíšku, přines mi hezké šaty s diamantama a závoj. A taky lítacího koníka, jako má ve školce Eliška. A mňoukací kočičku se známkou – ať se jmenuje Líza.
A ať se ten mňoukací hlas nikdy nerozbije,“ psala letos má dcera v dopise Ježíškovi. Jsem šťastná, že Kristýna je tak skromné dítě.
Dětské drahokamy ani kočička za 1399 korun vánoční rozpočet nezruinují. Televize a dévédéčko jí (zatím) stačí ty, co máme v obýváku, občas si pohraje s digitálním foťákem (umí už udělat snímek a prohlédnout si ho), a když jde na návštěvu k dědovi, ví, že tam bude počítač s elektronickým pexesem nebo angličtinou pro nejmenší. Když jsem si udělala malý průzkum mezi přáteli a poptala se v naší m a t e ř s k é školce v Praze na Lobkovicově náměstí, zjistila jsem, že ani ostatní děti předškolního věku vesměs netouží vyloženě po spotřební elektronice. Zato ale mají rády klasické hračky se zabudovanou elektronikou. „Děti dají samozřejmě hodně na reklamu, ale přály si i zvířátka, domeček pro panenku, fotbal, holky poníky s hřívou,“ říká mi paní učitelka. Stejně mluví prodavači: „Lidi kupují dětské počítače, hlavně pro předškoláky, ale rozhodně to není na úkor jiných hraček. Prodávají se postavy bojovníků, Lego, pirátské lodě, mezi holkami jsou hitem poníci a téměř živé kočičky a opice,“ říká prodavačka z hračkářství HM Studio.
Zejména pro nejmenší děti lidé stále kupují klasické, i když sofistikovanější hračky. „Ani v budoucnu neočekáváme, že dojde k poklesu v nákupu nejrůznějších chrastítek, kousacích hraček a hraček pomáhajících zaujmout nejmenší a rozvíjet jejich vnímací funkce a mechanické schopnosti,“ říká Jiří Šťastný, místopředseda Sdružení pro hračku a hru, které spojuje výrobce hraček a pedagogy.
Školáci, to už je jiný svět. „V posledních třiceti letech postupně klesá věková hranice, do níž si děti hrají s klasickými hračkami, ze 16 let na současných 12–13 let,“ říká Štastný. „Počítač prostě vede,“ souhlasí Darja Nováková z agentury Itea pořádající Pražský veletrh hraček. Pak ale dodává, že blikající bednu hravě porazí kousek dřeva. „Na veletrhu v jednom stánku navezli hromadu obyčejných dřevěných špalíčků, slezli se tam děti i dospělí a stavěli a stavěli. Nebo herny firem, které na veletrhu prezentují společenské hry, karty, různé stavebnice, něco tvořivého, jsou úplně v obležení.“ Ale i prodej s t a v e b n i c prožívá změnu. Více na odbyt jdou ty, „které jsou pro sestavování jednodušší, například Lego, a nevyžadují tolik času a přemýšlení jako třeba šroubovací Merkur,“ říká Šťastný. Ostatně právě s Merkurem Otto Wichterle ve sklepě svého domu sestrojil umělé čočky. A i v rámci Lega dochází ke zjednodušení – sestavy, které dřív obsahovaly sto kusů Lega, jich dnes mají jen dvacet. Dnešní děti totiž mají oproti svým předchůdcům menší dovednost v zacházení s trojrozměrnými objekty, a naopak vyšší, pokud jde o orientaci ve dvourozměrném světě – rozuměj na obrazovce počítače. Bude jim déle trvat, než sestaví z Lega auto, ale v počítačové hře se z nich hravě stanou piloti F1.
To, že se roční špunt hystericky dožaduje mámina mobilu nebo nejradši ze všeho mlátí do klávesnice tátova notebooku, není nijak překvapivé, protože děti se učí nápodobou. A když jim koupíte v hračkářství dětský mobil, který roztomile bliká a říká haló, můžete se vsadit, že skončí v koutě, protože dítě prostě chce ten váš mobil. Jestliže dřív vídaly dcerky své maminky hlavně u sporáku a synkové táty s nářadím v ruce, chtěly mít holky hlavně malé kuchyňky a kluci kladívka a šroubováky. Teď nás mnohem častěji vidí za objektivem digitálu, s mobilem u ucha nebo před počítačem.
Dvouletí pařmeni
Obligátní otázka: Je pro děti blikající obrazovka nebezpečná? „V prvé řadě si musíme říct, jestli si tím jenom neulehčujeme život. Místo abychom šli s dítětem na hřiště, zapneme počítač,“ říká psycholog Jan Kulhánek, který je ale rozhodně proti absolutnímu zákazu televize či počítače. A nejde jen o to, že se z nich děti dozvědí spoustu informací. „Síla dětského kolektivu je veliká, dítě potřebuje držet krok s vrstevníky.“ Kulhánek vidí ale nebezpečí v tom, aby si dítě nenavyklo trávit u počítače příliš mnoho času (první počítačové programy se nabízejí už pro dvouleté děti), protože pak mu budete v pubertě, kdy se rodičovská autorita blíží bodu mrazu, těžko vysvětlovat, že nemá svůj život trávit v dětském pokojíku za zataženými roletami.
„Já bych se vždy ptal, jak dlouho mu ta hračka vydrží a co se s ní naučí. Dnes už by byl předsudek říkat, že panna, která umí mluvit a čůrat, omezuje dětskou představivost, že stačí dát dítěti vařečku omotanou hadříčkem,“ dodává Kulhánek. Jde zkrátka o to, jaké dá hračka dítěti možnosti. S klasickou panenkou může hrát nekonečné množství her. Zato mikrovlnka na baterky, i když je pětkrát dražší, umí jen zablikat a zapípat. „Tyhle jednoúčelové hračky se pak v domácnosti kupí, protože dítě záhy omrzí a ono získá návyk, že se vždy kupuje něco nového a nového,“ říká Kulhánek.
Malé dítě však nakonec stejně víc než sebehezčí hračku ocení to, když na něj máte čas a moře trpělivosti. Ale sama moc dobře vím, oč je jednodušší mu mezi večerníčkem a koupáním pustit na DVD pohádku než s ním hrát třeba na pana doktora.
O autorovi| MARKÉTA ŽÍDKOVÁ, novinářka marketazidkova@seznam.cz
