Nakladatelství Host několika současným básníkům, mezi nimi i Vítu Slívovi (1951), dopřálo ve Velké řadě poesie Host souborné vydání jejich dosavadního díla. Jde ovšem o autory, kteří zdaleka své dílo neuzavřeli, a tak i toto souborné vydání je zachytilo „v pohybu“.
Objevily se tak v těchto svazcích také verše, které předtím v žádné sbírce nevyšly. To je i případ závěrečného oddílu ze souboru Boudní muzika (2006) Víta Slívy. Má totiž název Souvrať a téměř všechny básně
Drahomíra Pithartová Malá cvičení v bezohlednosti
V próze Čekej na mě lze číst výmluvnou pasáž: „Anděla se nechala uchlácholit a ukolébat jeho hlasem a teplem. Po dlouhé době se cítila v jeho náručí v bezpečí a začala sladce usínat. Dokud neucítila, jak se proti jejímu bezvládnému tělu bez slitování zvedá jeho tvrdý úd.“
A hned z tohoto úryvku lze odvodit, že prózy z knihy Drahomíry Pithartové (1940), již vydalo nakladatelství Torst, se zabývají především lze nyní číst ve stejnojmenné sbírce.
Poezie Víta Slívy je velmi naléhavou, přitom však nijak zaumnou „řečí“. Snahou zde není složitost, dosažení básně, nýbrž dosažení přesnosti pojmenování. U Slívových veršů není třeba pochybovat, že autor to, co řekl, myslel vážně, musel to říct. Přitom však básník píše o tom, co tížilo ty, co zde byli před námi, a co bude tížit i ty, co tu budou po nás: „Milovat nejvyšší dno je!// Tonoucí v hluboké, daleké Bystrci,/ přístav jsem ucítil: tak blízko při srdci!“
oh
HODNOCENÍ LN ****
mezilidskými, partnerskými vztahy. A také si lze domyslet, jak který čtenář s největší pravděpodobností zareaguje na slova „bezvládnému“ a „bez slitování“. Někdo se v tomto obraze najde, někoho otráví svou ublížeností.
V úvodu knihy je hlavní hrdinka ještě školou povinná, později se už objevují dospělé, vdané ženy, matky. Nejsugestivněji vyznívá právě titulní próza. I zde se ale objevuje tón, který nedovoluje pochybovat o tom, že se vypravěčka cítí být obětí toho, do čeho ji vůbec nikdo nenutil - manželského svazku.
oh
HODNOCENÍ LN ***
