Jak se žilo na vesnici ve 40. a 50. letech, takový je podtitul knihy, kterou vydal Knižní klub. Jiří Šimon (1936), bývalý docent z katedry atletiky, v ní vzpomíná na dětství a dospívání ve Veselé u Mnichova Hradiště, které bylo ostře přetnuto nástupem komunistického režimu.
V kapitole Naši psi je mimo jiné zaznamenán tento trudný osud: „Dál jsme měli bernardýna Dona. Ten jednou během noci vytahal po vesnici z králíkáren sousedů mnoho králíků, snad kolem stovky. Zakousl je a položil před králíkárnu, jako když honci zastřelí zajíce, a taky je vyrovnají do řady. Otec ho bohužel musel dát utratit.“ Na dlouhou dobu nejsmutnější příběh knihy, navzdory tomu, že je zde zaznamenáno samozřejmě rovněž válečné období.
Jenže to nejhorší čekalo rodinu až po válce, po nástupu komunistů k moci. Jednoho dne museli statek narychlo opustit, byli přestěhováni do vesnice u České Lípy a tam ve stísněných poměrech byli nuceni začít nový život - i s tím, že autorova matka musela na několik měsíců do vězení za to, že nesplácí půjčku na zemědělský stroj, který jim byl samozřejmě taktéž zabaven.
Příběh jednoho českého statku je časově velmi rozsáhlý, ale nakonec má šťastný konec. Dům byl v roce 2000 rodině vrácen. Osm let však trvaly restituční soudy - což ukazuje, že „kafkárna“ zde sametovou revolucí zdaleka neskončila, neboť zkušený soudce rovná se soudce socialistický.
Ukradený domov nemá umělecké ambice, autor „pouze“ vypráví o svém dospívání, a tak předává cennou historickou zkušenost. oh HODNOCENÍ LN ***** Václav Vogl Dno
Přede dvěma roky vydal Václav Vogl (1951) debutový román Smetiště vzpomínek. Značně autobiografický text se vracel do doby normalizace a zaznamenával i vypravěčovy vztahy, manželství - a pak také přechod z normalizačního života v Mostě do raně kapitalistické Prahy.
V rozhovoru pro LN po vydání Smetiště vzpomínek Václav Vogl uvedl, že má již napsánu další knihu Dno: „Oproti němu je Smetiště vzpomínek idylickou vyprávěnkou. Dno totiž popisuje mé současné přežívání v Mostě...“
V knize, kterou vydal autor společně s Torstem, se opět potkáváme s Václavem Voglem, jak jej známe ze Smetiště vzpomínek. Je zde kritika socialismu, stejně jako kritika dravého kapitalismu, stesky po dobách, kdy ještě folková komunita, jíž byl jako pořadatel mosteckých koncertů součástí, držela pohromadě a nešlo jí jen o prachy... Hlavní postavě Dna se rozpadá už druhé manželství a následně živoří v panelákovém bytě v Mostě. Pro autorův styl i pro jeho příběhy je typické míšení dvou na první pohled vzdálených poloh.
Vypravěč je citlivý sympaťák, který však ve volném (či spíše prázdném) čase holduje nejen alkoholu, ale také dívkám a ženám. A ač hledá lásku, poohlíží se také pořád po nějaké, s kterou by si „zašukal“ - a v tomto směru nemá příliš nouzi. Stejně rozpolceně pak působí jazyk Dna. Na jednu stranu spisovné dialogy, jindy na druhou stranu z textu vyskočí vulgarismus...
Václav Vogl je ale optimista, a tak jeho vypravěč v lese žen a vypitých lahví nezabloudí a doputuje do dalšího vztahu. Vydrží? oh HODNOCENÍ LN *****
