Společnost po státu požaduje odškodnění kvůli tomu, že jí prý na počátku 90. let zničil její lukrativní obchody s krevním plazmatem. V současnosti se hovoří o částce převyšující 14 miliard korun včetně úroků.
Podle ministerstva lze předpokládat, že rozhodčí senát již vypracovává konečný verdikt. „Zástupci státu jsou přesvědčeni, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobou není po právu, a žádají tedy rozhodce, aby žalobu zamítli,“ uvedl Cikrt s tím, že firmě se nepodařilo prokázat oprávněnost jejích nároků ani výši údajné škody.
„Z opatřených důkazů nelze výši žalované částky stanovit, respektive nelze určit, zda škoda odpovídající této částce žalobci vznikla či převýšila již dříve přiznaný nárok,“ tvrdí ministerstvo. Už v lednu 2003 dal stát společnosti přes 326,6 milionu korun jako první část náhrady škody. I k této částce má však úřad výhrady.
Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) v prohlášení uvedl, že kdyby kauzu posuzoval soud, a ne rozhodčí senát, stát by ve sporu uspěl.
Pokud arbitráž dopadne ve prospěch firmy Diag Human, stát podle Cikrta využije možnosti přezkoumání verdiktu dalšími rozhodci. „V úvahu připadá i možnost přezkoumat proces rozhodnutí nezávislým soudem.“ Kauzu odstartoval v roce 1992 dopis tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara dánské společnosti NovoNordisk, po němž dánská firma přerušila s Diag Human spolupráci, a tak ji v branži vlastně odepsala.
Podle ministerstva ale důkazy svědčí o tom, že mezi dopisem a nárokovanou škodou neexistuje souvislost a „že zde byly jiné důvody než dopis ministra Bojara, které žalobci objektivně znemožňovaly působit na trhu s českou krevní plazmou“. Rozhodčí senát už před deseti lety přiznal firmě nárok na odškodnění a veřejnou omluvu za to, že ji stát v rozporu se zákony a dobrými mravy vytlačil z trhu. Od té doby se spor vede už jen o výši škody.
***
„V úvahu připadá i možnost přezkoumat proces rozhodnutí soudem.“
