Obřad v úzkém kruhu si přál sám Zikmund. Součástí pietního aktu bylo rozloučení polárníka, cestovatele a spisovatele Petra Horkého.
Zazněla píseň Divé husy od Jitky Šuranské, báseň Jana Skácela nazvanou Naděje s bukovými křídly přednesla Markéta Pavlištíková, dcera etnografa Karla Pavlištíka, Zikmundova dlouholetého kamaráda. Píseň Na horách studénky zazpívala Kateřina Pešatová.
Dále si smuteční hosté vyslechli slova soudce, divadelníka, spisovatele a Zikmundova přítele Josefa Holcmana, promítal se klip z filmu Století Miroslava Zikmunda s písní Radůzy.
„Odjezd rakve symbolicky doprovodila argentinská lidová píseň Yerba buena, znělka, která uváděla rozhlasové relace H+Z, a opakovaný zvuk klaksonu Tatry 87. Rakev zdobila vazba z lesních stromů, šípků, šišek a břečťanu a žlutých růží, jako vzpomínka na Mirkovu milovanou zahradu,“ uvedla Macalíková.
Na přípravě a organizaci pohřbu se podílela Magdalena Preiningerová z Muzea Jihovýchodní Moravy, která vede archiv Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, a její kolegové, a také zaměstnanci Pohřebnictví Zlín. „Pohřeb byl sice soukromý, nicméně náročný vzhledem k tomu, kolik lidí či organizací zaslalo květiny či věnce. Veškeré smuteční stuhy budou vystaveny ve zlínském muzeu u kondolenční knihy a posléze archivovány,“ uvedla Macalíková.
Na jaře by se měli se Zikmundem u jeho hrobu veřejně rozloučit jeho následovníci a fanoušci. Hrob v současné chvíli podle Macalíkové ještě není dokončený.
Zikmund žil ve Zlíně, poslední léta trávil v soukromí s životní partnerkou Marií Macalíkovou. V posledních dnech svého života byl vzhledem ke svému věku hospitalizovaný v Praze. Zemřel ve středu 1. prosince večer.
