Goldman Sachs přišel vhod evropské radě ministrů financí, která nařídila věc natotata vyšetřit, a eurokomisaři Ollimu Rehnovi, který pronesl pěknou jedovatou poznámku o etice a memoárech amerického exministra financí Paulsona, rovněž bývalého šéfa Goldman Sachs. Celé to má jednu chybu – objev nebyl žádný objev. Transakci, kterou banka JP Morgan pomohla Itálii v roce 1995 opticky snížit dluh, odhalil italský akademik Gustavo Piga v roce 2001. A řecký swap Goldmanů z roku 2002 byl popsán o rok později v časopise Risk. Kde byli tehdy dnešní strážci rozpočtové kázně? Kde by byli, vychvalovali evropský sociální model a euro jako jeho svorník.
Hned za Goldmany je pro některé zloduchem číslo dvě Mezinárodní měnový fond. Třeba Britové a Švédové by v Řecku rádi viděli experty MMF – ostatně sama Británie se na něj musela obrátit v roce 1976. Zato francouzský prezident Sarkozy a oblíbený Topolánkův politik Jean-Claude Juncker v povolání mezinárodních expertů vidí potupnou kapitulaci před podezřelou „anglosaskou“ institucí. Šéf MMF se jmenuje Dominique Strauss-Kahn, hlavní ekonom Olivier Blanchard. Samá anglosaská jména! Francouzi mají ke globálním institucím stejný vztah jako Slováci k československé federaci: i kdyby v ní obsadili všechny funkce, stejně by ji nepovažovali za svou.
USarkozyho ta averze spočívá spíš v něčem jiném. Strauss-Kahn je jednou z mála figur rozložené francouzské levice, která je schopna prezidentovi konkurovat. V roce 2007 se ho Sarkozy elegantně zbavil tím, že ho prosadil do Fondu. Tam mu končí funkční období v roce 2011, prezidentské volby jsou v roce 2012. Sarkozy nemá zapotřebí, aby jeho osobní „anglosaská hrozba“ přijela zachraňovat Evropu.
O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN
