„Pan Dubček je nejpozoruhodnějším mužem,“ řekla Lidové demokracii Shirley Temple-Blacková.
Chvíli poté přišli okupanti.
PRAHA Už za pár hodin se měly Prahou a dalšími československými městy prohánět tanky okupantů. O tom ale Češi a Slováci neměli ani to nejmenší tušení. V ospalém pozdním létě roku 1968 měli běžní lidé zájmy úplně jiné.
Horkou událostí byla návštěva americké hvězdy Shirley TempleBlackové v Praze, ale deníky psaly i o létajícím talíři nad Paříží, striptýzu, potížích zemědělců při žních, o pražském kongresu geologů nebo o prvních zkouškách nadzvukového letounu Concorde. Rozběhla se také fotbalová liga a už v listopadu měla začít olympiáda v Mexiku, na které měla velkou šanci zazářit fenomenální Věra Čáslavská.
I přes tento zdánlivý klid sovětské vedení už řadu týdnů dávalo jasné náznaky, k čemu se chystá, a 20. srpen nebyl výjimkou. Důkazem toho jsou poslední „předokupační“ noviny kolportované 21. srpna brzo ráno. „Bez udání důvodu zrušila partnerská organizace CKM (Cestovní kancelář mladých) v SSSR Sputnik příjezd dalších skupin sovětské mládeže,“ psala například Mladá fronta v nenápadném článku na straně sedm. Podobnou skrytou hrozbu skrývala i krátká zpráva v Lidové demokracii, která s odvoláním na moskevského zpravodaje ČTK konstatovala, že v Kremlu 20. srpna zřejmě proběhlo tajné zasedání ÚV KSSS.
Zavolali jsme Komárno a spojení přišlo za 31 minut Hitem posledního týdne před okupací byly nejrůznější zahraniční návštěvy. Třeba Lidová demokracie se rozepsala o příjezdu bývalé americké dětské herečky a polistopadové velvyslankyně v Praze Shirley Temple-Blackové, která se nechala slyšet, že „pan Dubček je nejpozoruhodnějším mužem“. Noviny se ale stále ještě věnovaly nedávné návštěvě „přítele Československa“, rumunského diktátora Nicolae Ceausesca a těšily se na příjezd generálního tajemníka OSN U Thanta a „nestárnoucí hvězdy světových show“ Josephine Bakerové.
Socialismus s lidskou tváří tehdy ještě nebyl frází a Dubček měl ve společnosti drtivou podporu. Svědčí o tom výtěžek sbírky na Fond republiky, ve kterém se díky darům tisícovek lidí sešlo už 60 808 g zlata a jeho celková hodnota dosáhla 20. srpna výše 190 531 584 Kčs. Havíři z Dolu Ležáky poukazují z rezervního fondu 1 950 000 korun -rovných tisíc korun na každého pracovníka, chlubilo se Rudé právo.
Komunistický ráj s lidskou tváří byl ovšem stále nekonečně daleko a především ekonomika a služby za světem těžce pokulhávaly. Lidová demokracie se proto zaměřila na pomalost a nespolehlivost československé telefonní sítě a konstatovala, že tamtamy by fungovaly lépe. „Vyslalli někdo v Indii... zprávu tamtamem, mohl si být jist, že urazí vzdálenost 480 kilometrů za 17 minut. Zjistil to indický výzkumný kožařský ústav... Zjistili jsme, že na vzdálenost 480 km z Prahy je Komárno. Zavolali jsme tam ve 14.35 hodin a spojení přišlo v 15.06. Tedy za 31 minut...,“ psaly noviny.
Zima je příčinou úmrtnosti eskymáckých novorozeňat Nově nabytá svoboda přinášela i uvolněný pohled na sex. Svobodné slovo si tak dovolilo vytisknout pochvalný článek „Striptýzová vlna“. Text popisoval „svlékací“ vystoupení v severních Čechách a upozorňoval čtenáře, že zatím při striptýzu nedošlo k „žádným výstřelkům“.
V srpnu také konečně začala fotbalová liga. Ta ale potěšila jen někoho a třeba slávističtí fanoušci si rvali vlasy podobně jako dnes. Jejich klub se totiž po dvou kolech krčil na posledním místě tabulky s hrozivým skóre 0:4. Mezi lidmi se už ale mluvilo o blížící se olympiádě a deníky se předháněly v reportážích z přípravy našich sportovců. Odborářská Práce ale raději v článku,Šlápoty‘ už v zemi OH“ informovala o pěší pouti čtyř českých dívek do olympijského Mexika.
Vrcholící okurková sezona ale deníky nutila i k psaní značně bizarních článků. Lidová demokracie tak v článku „Eskymákům je zima“ neváhala stručně přetlumočit objevnou teorii kanadského vědce Briana E. Maxwela, který objevil, že „zima je příčinou velké úmrtnosti eskymáckých novorozeňat“. Pozadu nezůstalo ani Svobodné slovo, když psalo o exportu u nás hojných výrů velkých do sousedního Německa.
Jedinými proroky tak nevědomky byli Ivo Pejml a Karla Hájková - tvůrci kresleného vtipu v Lidové demokracii. Vtip s houbami, které přerůstají houbařům přes hlavu, ale ti je stejně nevidí, dobře symbolizoval situaci, ve které se Československo nacházelo.
