Ano, o tom Mechanický pomeranč je. A gang vedený Pokorným Vypravěčem je z budoucnosti a míchá ve své řeči ruštinu, neboť když Burgess román v čase studené války psal, bylo mu jasné, že Rusové se chystají ten prožluklý Západ jednou spolknout. A Burgessova nadace zkoumá, zda jsou v cizích zemích také lidé, kteří píší knížky a hrají na piáno, podobně jako třeba Angličané. A když takové lidi vypátrá, hned je pozve a uspořádá mejdan. Tentokrát to padlo na mě, tak jsem tam v bývalém Burgessově salónu cosi četl a bratr Filip hrál na jeho klavír.
Z toho nám hned spadly čelisti, že se dotýkáme mistrových předmětů, mají tam také celkem čtyři Burgessovy psací stroje, trepky a též kuřáckou soupravu. A tady jsem se konečně dozvěděl, jak k napsání Pomeranče došlo. Autorovi táhlo na padesátku, ohlas na knihy nic moc, měl dluhy. Tak si dal občas sklenku, kdo by se divil. Manželka zoufalá, děti se na tátu taky zlobily, to dá rozum. A doktor Burgessovi řekl, že má nádor na mozku a asi tak rok života.
Burgess nechal dluhy rodině a na rok se svými psacími stroji zmizel neznámo kam. Za rok napsal čtyři a půl románu a právě ta půlka byl Mechanický pomeranč. O ten měli nakladatelé zájem. Burgess, takříkajíc v předpokojích smrti, tu půlku nějak dorazil a Stanley Kubrick dle knížky vytvořil báječný film v hlavní roli s Malcolmem McDowellem.
Zatím se v Británii prodalo prvních pár set tisíc kusů, milióny po celém světě následovaly. Do tajného mistrova působiště se řítily taxíky s dalšími a dalšími šeky. A doktor užasl, neboť nádor z mozku dočista zmizel.
Rodina rozpřáhla náruč a autor si přestěhoval psací stroje zpátky. Happy end! Tak se to dělá. Sám Burgess byl prý z krve nějakého starého irského klanu s heslem „Vydržet!“.
O autorovi| JÁCHYM TOPOL redaktor LN
