Civilizace, hodná toho jména, si dává pozor na zdánlivé detaily. Proč je důležité zasklívat vymlácená skla v domech, autobusových zastávkách či telefonních budkách? Abychom si nezvykli, že stav vymlácenosti je normální. Zůstane-li okno nezasklené, brzy je rozbito další, k jednomu vybydlenému domu přibude druhý, třetí - a zanedlouho tu máme nový Chanov. Vždyť po jisté době to přece působí normálně, jako by to tak bylo odjakživa.
Zpráva o tom, že včera se do pražského metra po osmi letech vrátily odpadkové koše, působí banálně, ale je vlastně civilizační. Jistě, ty koše jsou úplně jiné, než byly před 11. zářím 2001, jsou masivní, odolné a také patřičně drahé (87 tisíc korun za jeden). Asi by bylo ekonomičtější obejít se v metru i nadále bez košů. Asi by kvůli tomu už nikdo neskuhral. Vždyť za těch osm let jsme si na jejich nepřítomnost už zvykli - jako by to tak bylo odjakživa.
Nebylo. Ten včerejší krok má svůj význam. Zmizení odpadkových košů totiž indikuje ohrožení civilizace. Vždyť do košů se tak snadno umisťují bomby. V exponovanějších místech, třeba v Izraeli, zmizely koše už někdy v sedmdesátých letech. Tak proč se tam později vracely? Vlastně jen proto, aby si na to společnost nezvykla, aby se cítila normálně. Kde jsou odpadkové koše, tam běží civilizovaný život.
Za roky po 11. září jsme si zvykli na snad až příliš mnoho ústupků bezpečnosti: na větší pravomoci zpravodajských služeb, na centrální registry bankovních účtů, na zákaz prodeje anonymních SIM karet, na zákaz tekutin přinášených do letadel. Skoro žádný z těch ústupků bezpečnosti nebyl a jen tak nebude stažen. Ty koše v pražském metru jsou signálem jakéhosi návratu k normálu. Je to sice jen malá radost, ale zaplaťpánbůh za ni.
