Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

‚Mívala jsem i sto korun týdně na jídlo.‘ Vysoké nájmy vysávají peněženky pracujících studentů

Česko

  5:00
Praha/Brno - Studují, pracují a neustále řeší své bydlení. Aby s penězi vyšli, obrací někteří v kapse každou korunu. Stále rostoucí nájmy ale studentům a mladým pracujícím lidem v Praze i Brně zásadně vstupují do rozpočtu. Na spoření bokem pak už často nic nezbývá. Server Lidovky.cz oslovil několik studentů, přečtěte si jejich příběhy.

Bytová krize se dotýká také pracujících studentů a dalších mladých lidí. foto: Lidovky.cz

„Poptávka po nájemních bytech se po zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték viditelně zvýšila. S tím souvisí samozřejmě i fakt, že vzrostly ceny takových bytů. Za posledních 6 měsíců ceny nájemních bytů v Praze stouply zhruba o 10 procent,“ uvedla Kristýna Řezáčová z realitní kanceláře RE/MAX. Vzhledem k převažující poptávce si pronajimatelé bytů mohou dovolit ceny navýšit a stejně si vybírají mezi mnoha zájemci.

„Mívala jsem i sto korun týdně na jídlo. Šetřím, kde se dá“

Studentka VŠE Štěpánka.

Štěpánka, 20, studentka 1. ročníku statistiky na VŠE, Praha

Dvacetiletá Štěpánka, která pochází z Ústí nad Labem, přes léto pracovala jako au-pair v Anglii, aby si vydělala peníze na život v Praze. „Chtěla jsem klidné místo k bydlení, párty na studentské koleji jsem zažívat nechtěla. Mám ráda i klid na učení. Bohužel, když jsme se s kamarádkou dívaly po cenách garsonek a 1+kk, nestačily jsme se částkám za pouhý pronájem divit,“ popisuje úskalí hledání.

Přihlásila se tedy na vysokoškolskou kolej, ale cena za pokoj, který sdílí s další studentkou, pro ni i zde byla překvapivá. „Nejlevnější kolej mě stojí 3069 korun měsíčně - tolik platí rodiče za byt 4+1 v centru v Ústí nad Labem s dobrou lokalitou,“ říká a dodává, že by v budoucnu ráda měla práci v Praze a bydlela zde s přítelem, ale zatím se jí to kvůli vysokým nájmům jeví jako nereálné.

Přesně rozpočítané výdaje

Našetřené peníze Štěpánce pokryly výdaje za první semestr, nyní každý den po škole pracuje v OC Chodov jako prodavačka sportovního oblečení. „Ve 14:15 končím s přednáškami a jedu do práce - tam jsem do 21:15, asi v 21:45 jsem na koleji a musím si uvařit na druhý den. Pak se dny opakují úplně stejně, jenom si už beru oběd v krabičce. Ze studentského života nic nemám a z osobního také ne. Spolužačky třeba šly do kina, já jsem zůstala na pokoji a raději se učila, protože jsem věděla, že nemám tak velký týdenní rozpočet. Měla jsem přesně rozpočítané výdaje. Někdy mi vycházelo i sto korun týdně na jídlo,“ říká Štěpánka s tím, že nechce zatěžovat svými výdaji rodiče, kteří se starají o další dva mladší sourozence a babičku.

Pokoj na vysokoškolských kolejích.
Pokoj na vysokoškolských kolejích.

Měsíčním výdělkem z brigády v obchodě, který se pohybuje od 8 a půl tisíce korun až po 10 tisíc korun, Štěpánka pokryje kolejné (3069 Kč), jídlo, hygienické potřeby, cestovné (vlak za měsíc cca 500, legitka Praha 130 Kč, legitka Ústí 130Kč) a další nezbytné výdaje. Malou částku si odkládá i na letní dovolenou. 

„Snažím se ušetřit, kde se dá, ale je to opravdu otrava. Celý týden jsem jen ve škole nebo v práci a o víkendu se musím učit - nemám čas na rodinu a přátele. Takže studentský život v Praze je pěkná bída - tedy pokud rodiče neplatí vše za dítě. Já takové štěstí nemám a vše si musím hradit sama. Bydlím V Ústí s přítelem a protože jsem u něj sotva dva dny v týdnu, nemusím platit nájem.“ 

Na koleji se však podle ní opakovaně stává, že neteče teplá voda a i kvůli hluku, který narušuje učení, jezdí čas od času přenocovat do Ústí, aby se ráno zase vrátila do Prahy. Cesta ji stojí 20 korun a i z toho důvodu plánuje, že v dalším semestru zůstane bydlet v Ústí nad Labem a do Prahy bude každý den dojíždět, přestože cesta trvá půl druhé hodiny.

„Abych ušetřila, vrátila jsem se k rodičům a do Prahy dojíždím“

Studentka žurnalistika Pavla.

Pavla, 25, studentka magisterského studia žurnalistiky, Praha 

Původně bydlela pětadvacetiletá Pavla v Praze a během studia řešila ubytování třeba i tak, že se dva roky starala o americké studenty, s nimiž v rámci tzv. Buddy programu bydlela zdarma. 

Po několika pokusech s obýváním sdílených bytů se loni kvůli vysokým nájmům rozhodla přestěhovat zpět domů do Neratovic ve Středočeském kraji. 

„Hlavně tedy ale proto, že při placení pražských nájmů se nedá moc odkládat stranou a našetřit si alespoň něco do základů.“ Denně tak Pavla věnuje cestování za studiem a prací až tři hodiny. Přestože díky tomu ušetří, platí za to svým volným časem. 

V době, kdy ještě v Praze bydlela, obývala i malý pokoj (na fotce níže) za pět tisíc korun, který ale nebyl příliš komfortně řešen, i co se dostupnosti sociálního zařízení týká. Žádný jiný pak ale za podobnou cenu nenašla. 

V podkrovním pokoji se dalo narovnat pouze u dveří. Foto: Archiv studentky.

„Snažila jsem se i chvíli hledat, ale dávat 9 tisíc a více za jeden pokoj zkrátka nechci. Takových šest tisíc je opravdu cenový strop, ale je těžké něco sehnat. Odstěhovala jsem se hlavně z toho důvodu, abych si mohla více odkládat na stavební spoření, na cestování, na další život. Abych měla do budoucna nějakou rezervu. S bydlením v Praze spořit moc nešlo,“ vysvětluje. Teď si podle svých slov zvládá dávat na úspory čtvrtinu svého měsíčního příjmu, který dostává za práci v PR agentuře.

„Nedám za pokoj 8 tisíc, když se celý měsíc dřu na 12 tisíc“

Studentka informatiky Nikola.

Nikola, 25, studentka aplikované informatiky, Praha

Nikola, která pochází z malé vesnice u Jihlavy a nedávno završila bakalářské studium, se už od začátku svých vysokoškolských studií snažila co nejméně  zatěžovat rodinný rozpočet. Jednak s ohledem na finanční poměry rodičů, jednak protože se podle svých slov v prvním ročníku minula oborem a „ztratila tak rok“. Hledala v Praze co možná nejlevnější ubytování a volila proto studentskou kolej.  

„Jakmile to jen trochu šlo, což bylo ve třeťáku, začala jsem při studiu pracovat. Vedlo to nakonec k tomu, že jsem musela opět prodlužovat, ale už jsem alespoň nevisela na rodičích. Mám poměrně dobře placený obor, takže už to není o suchých rohlících na konci měsíce. Ale taky už jsem v letech, kdy bych pomalu chtěla začít bydlet sama nebo s partnerem, nicméně s cenami nájmů to nejde,“ míní Nikola. „Vlastně si myslím, že absence soukromí a možnosti spolu bydlet stojí za tím, že se nám nedávno po pěti letech rozpadl vztah,“ dodává s tím, že vzhledem ke studijním potřebám obou nedokázali najít velikostně a finančně přijatelné řešení.  

Ceny nájmů

Průměrná cena pronájmu garsonky vyšla ještě v roce 2015 na 7110 korun, v roce 2018 se vyšplhala na devět a půl tisíce. Za pronájem bytu 3+kk, které si často vybírají právě studenti, v roce 2015 zaplatili bezmála 12 tisíc korun, loni v prosinci už to bylo téměř 18 tisíc korun. 

Podle firmy Trigema výše průměrného nájmu na m² loni přesáhla kritickou hranici 300 korun. Ke konci minulého roku bylo pouze 6342 dostupných bytů k pronájmu, ve stejném období před dvěma lety to bylo ještě 9100 bytů. „Celkový nedostatek bytů k prodeji i pronájmu dovoluje těm, kteří je nabízí, průběžně ceny zvyšovat. Jak oni, tak developeři si jsou vědomi cen na trhu a dokáží vyhodnotit, jestli mohou cenu navýšit,“ vysvětluje Radek Polák, mluvčí Trigemy s tím, že se bude pořád zdražovat, ale zřejmě už ne tak dramaticky. Brno pak podle něj čelí ještě dramatičtějšímu omezení nabídky bytů.

Kolejní bydlení „po buňkách“ s vlastní sprchou i toaletou, přestože je stísněné, podle ní zase tak špatné není. Přesto by již ráda vzhledem ke svému věku zakořenila alespoň ve vlastním pokoji sdíleného bytu. „Jednoduše bych chtěla něco, kde bych se mohla cítit doma. Myslím, že to řeší více starších studentů. Plus mě ještě trápí, že do práce denně jezdím 45 minut. Ale dát sedm, osm nebo i víc tisíc za jeden pokoj, když se celý měsíc dřu na 12 tisíc, je něco příšerného. A to nemluvě o tom, že až školu dokončím, tak si můžu o hypotéce nechat zdát, protože budu muset prvně našetřit. A to nevím, kdy zvládnu, když nebudu už moct bydlet levně na koleji a nájmy jsou takové, jaké jsou. Ale to už je zase jiná písnička,“ uzavírá. 

„Jak se mají studenti věnovat studiu, když musí každý měsíc najít polovinu minimální mzdy?“

Student práv Jakub.

Jakub, 23, student čtvrtého ročníku práv, Praha

Budoucí právník Jakub není právě spolehlivým prototypem studenta, který by neměl kde bydlet a denně se stravoval typicky studentskou těstovinovou stravou. Jak ale sám říká, měl štěstí a jeho anomálie jen potvrzuje, jak vysoké pražské nájmy jsou. Čtvrtým rokem bydlí v podkrovním bytě 4+kk na Václavském náměstí s dalšími pěti studenty, avšak měsíční nájemné je tu díky shovívavosti pronajímatele až o dvě třetiny nižší, než je na Praze 1 běžné.

„ Ze začátku jsem bydlel v maličkém sdíleném pokoji, kam se vešla postel a malá skříňka, stůl už ne. Ale bylo to v centru, takže jsem dlouho vydržel i bez tramvajenky. Na druhou stranu je to starší byt, nezateplený, takže v zimě je tam zima, v létě horko. Pro spoustu lidí by to možná nebylo dost pohodlné. Ale tím, že tam prakticky chodím jen přespávat, mi to nevadí. Později jsem si vzal trochu větší pokoj, za který s přítelkyní každý platíme 4 300 korun,“ popisuje Jakub s tím, že šest lidí na jednu koupelnu také není zcela komfortní, pokud například ráno nevyjde správné načasování.

Pokoj na Václavském náměstí.
Pokoj na Václavském náměstí.

Do začátku mu finančně pomáhali rodiče, v prvním ročníku ale začal pracovat v advokátní firmě a postupně začal být nezávislý. Podle svých slov bydlí asi za čtvrtinu své mzdy.

Nesouhlasí však s tím, že by si lidé měli na vysoké nájmy zvykat. „Když posílám pronajímateli nájem za celý byt, což je dohromady nějakých 22 tisíc, slýchávám, že je to skvělé na současné poměry. Ale reálně to není úplně studentské bydlení. Jak můžeme chtít po studentech, aby se věnovali studiu, když musí každý měsíc najít polovinu minimální mzdy?“ zamýšlí se nad bytovou situací a dodává, že kdyby chtěl mít člověk pokoj sám pro sebe, aby měl i nějaký klid, je to náročnější. 

Dalším fenoménem podle něj je, že už dnes spousta studentů nemá potřebu pracovat, protože za ně výdaje často financují rodiče. „Z osmi nebo deseti lidí, kteří se mi v bytě za čtyři roky vystřídali, pracoval jeden.“

„Můžu si to dovolit, protože nemám dítě a rodinu“

Pokoj v Brně.
Pokoj v Brně.

Hana, 31, pracující a studentka dálkového studia, Brno

Podle Hany není složitá situace s hledáním podnájmů jen v Praze, ale týká se i Brna. Kromě práce ve Vaňkovce v obchodě s obuví také dálkově studuje. Hanin případ je specifický i v tom, že pobírá invalidní důchod. Podnájmů už vystřídala velké množství a nyní obývá malý samostatný pokoj. 

„Byt, v němž bydlím, vtastní Vietnamka, v dalších pokojích je 45letý Slovák a muž z Ghany. Platím 4250 korun měsíčně, ale můžu si dovolit takto bydlet jenom proto, že nemám dítě a rodinu. Je to provizorní, nechci takto bydlet pořád. Výhledově tak přemýšlím do budoucna a protože si Prahu ani Brno zřejmě nebudu moci dovolit, hledám alternativy,“ vysvětluje Hana s tím, že zvažuje přestěhování do Ostravy, protože tam je podle ní možné sehnat byt 1+kk za 6 tisíc včetně energií a služeb. „Oproti Brnu je to rozdíl asi 5 tisíc a to je pro mě měsíčně poměrně hodně,“ říká.    

„Nemůžu pracovat tak často, aby mi výplata vystačila na nájem vyšší než 4 - 5 tisíc korun“

Studentka konzervatoře.

Sofia, 18, studentka herectví na pražské konzervatoři

Nejen vysokoškoláci, ale i středoškolští studenti, kteří přicházejí za studiem do hlavního města, se potýkají s problémy při hledání bydlení. Zvláště, když studují obory, jež jim nedovolují přizpůsobit se podmínkám internátů. Sofia nejprve dva roky navštěvovala gymnázium v Chomutově, kde žije i její rodina. Poté, co ji přijali do 1. ročníku na Mezinárodní konzervatoř, přestoupila do Prahy a protože pochází z početné rodiny a nelehkého finančního zázemí, při řešení otázky bydlení přistoupila k volbě nejlevnějšího internátu v Praze. 

„ Jenže ten mě omezoval časově v mých aktivitách spjatých se školou. Nemohla jsem si najít vhodnou brigádu a nemohla jsem natáčet. Nastěhovala jsem se proto ke kamarádovi do bytu o velikosti 2+kk, kde jsme dva v každém pokoji. Bohužel ale  musím opět hledat bydlení, protože majitelův bratr nastoupí na školu do Prahy a chce bydlet s ním,“ líčí Sofia a dodává, že si  jako student střední školy, kde se dbá na plnění povinné docházky, nemůže dovolit pracovat tak často, aby jí výplata vystačila na nájem vyšší než 4-5 tisíc měsíčně, přestože má dvě brigády. „Je těžké najít spolubydlení, kde bych měla alespoň vlastní pokoj a bylo to v dostupné vzdálenosti do centra,“ říká. 

„Kdybych se měla stěhovat sama, je to nesmysl. Městský byt je nejlevnější varianta“

Studentka Pavlína.

Pavla, 19, studentka, trenérka gymnastiky, Praha

Na problematiku s hledáním bydlení reaguje i další studentka Pavla, která si dodělává maturitu, vedle toho pracuje jako trenérka gymnastiky a číšnice v hotelu. „Naštěstí přítel vydělává, tak to zvládáme. Pro mě jako studenta je uplný nesmysl stěhovat se sama, z brigád mám celkově asi 12 tisíc korun,“ vysvětluje. S přítelem a psem bydleli v bytě 1+kk o velikosti 36m2 s nájmem 12 tisíc korun. Pokoj našli přes realitní kancelář, které tak za zprostředkování zaplatili 8 tisíc korun. Dalších 12 tisíc pak dali jako zálohu majitelce bytu a stejnou částku jako nájemné na další měsíc. 

„Po 15 dnech nás paní vystěhovala s tím, že jsme hrubě porušili domovní řád a to jen kvůli tomu, že jsme oba s přítelem vstávali již v 6 hodin a rušili tak sousedy, jinak jsme vesměs nebyli doma,“ popisuje komplikace a upozorňuje, ať si zájmeci o bydlení před nastěhováním zjišťují, kdo přesně jim byt pronajímá a jací jsou i sousedé.

Přechodně se teď Pavla s přítelem nastěhovala k jeho rodičům, kterým přispívají na nájem, zatímco si společně hledají nový byt. „Jsme ve výběrovém řízení na městský byt, protože to je nejlepší a nejlevnější varianta. Je to byt o velikosti 35m², záleží však na tom, kdo dá více peněz. Výše nájmu není stanovená, nejnižší nabízená částka je 180 korun/m². Kdo dá nejvíce, ten vítězí,“ uzavírá.