V propagační tiskovině Věcí veřejných, která má podtitul Časopis bez přetvářky, se dovíme spoustu pozitivních věcí o poslancích a funkcionářích téhle strany. Třeba v medailonu nejmladší vyjednavačky a poslankyně Kristýny Kočí, koncipovaném zčásti jako oslavný text, dílem jako kritika bulvárních médií a zčásti jako seznamovací inzerát do rubriky hledám manžela, se dovídáme že: „je potřeba, aby se mladá generace účastnila vyjednávání, obzvláště pokud si ji lidé zvolili“.
A aby bylo vidět, že mladá generace jen neřeční, ale i koná, čteme si v jiném příspěvku, jak si poslankyně Andrýsová a Kočí „vyrazily přímo do kulturní mekky – Karlových Varů“. Jak píše poslankyně Lenka Andrýsová: „Potvrdilo se mi, že kultura hraje v naší společnosti velkou roli. Způsobuje totiž, že se lidi různého věku, zázemí, vzdělání a světonázoru setkávají a diskutují – ostatně podobně jako v parlamentu.“ Hostující chlívečkář nedokázal zapudit myšlenku, že trocha přetvářky by véčkařům neškodila.
Nečasova vláda slibuje, že zatočí s rodnými čísly, mají prý být nahrazena jinými čísly, „bezvýznamovými identifikátory“. Ochránci dat jásají a většině populace je to celkem jedno, respektive někteří skuhrají, protože své rodné číslo si zapamatovali a na bezvýznamové kousky si budou muset zvykat. Rodná čísla chtěly likvidovat již mnohé vlády, ale vždycky jim do toho něco vlezlo.
Spoustě lidí by stát ulehčil život i zrušením institutu trvalého bydliště, který komplikuje život řadě zejména mladých lidí odkázaných na nájemní bydlení a stěhujících se za prací. Vinou tohoto báječného vynálezu nemohou někteří dlouhodobí nájemníci získat, třeba v Praze, parkovací kartu. Na místě trvalého pobytu se nemusíte zdržovat klidně i dvacet let, aniž by to pro vás znamenalo šikanu ze strany úřadů. Kdo chce, tomuhle institutu se vysměje, nebo je účel trvalého pobytu jiný než zjednodušit život byrokratům?
Bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek se ve svém blogu staví proti nápadům trestat rizikové chování obyvatel zvyšováním zdravotního pojištění (platba hotově za úrazy, vyšší pojistné kuřákům, alkoholikům, či milovníkům bůčku). Konstatuje střízlivě, že podobné nápady nelze realizovat a že jejich případný přínos do systému je velmi diskutabilní. Za nápadem vidí profesní deformaci: „Mentorství je častým zlozvykem lékařů. Ti, opojeni svým exklusivním vzděláním, mají pocit, že jsou oprávněni peskovat lidi za nezdravé chování. Nesmyslně tak za pacienty přebírají odpovědnost a zpravidla přitom zapomínají, že oni sami jsou také jen hříšní lidé.“
V době, kdy zdravotní systém žádá stále více peněz, je závěr, že zvýšením pojistného problémy nevyřešíme, vzácný, zvláště ovládáli ministerstvo strana, která před volbami slibovala ve výdajích dohnat vyspělé země.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA, komentátor LN Petra Kamberského dnes zastupuje Martin Zvěřina
