Dlouhohrající deska s názvem Písničky z roku raz dva byla první v dnes už padesátileté historii Spirituál kvintetu. Po letech se k ní vrátil choreograf Petr Zuska a na téma milostných renesančních popěvků z doby Rudolfa II.
vytvořil baletní čísla pro konzervatoristy a nazval je podle jedné z písniček Růže.
Když se v roce 1972 Spirituál kvintet dočkal své první LP desky, působil na československé scéně už dvanáct let. „To si dnešní muzikanti asi ani neumí představit, tehdy se na desku čekalo dlouho, lisovaly se ty velké černé placky, které si nikdo nemohl vyrobit doma, jako je to s cédéčky dnes,“ vysvětluje šéf Spirituál kvintetu Jiří Tichota.
„Naše úplně první LP natáčela sestava Karel Zich, Jarka Hadrabová, Dušan Vančura, Oldřich Ortinský, Jan Thorovský a já, prostě Kvintet, který vznikl po tom, co první sestava zanikla v roce 1968. Tehdy po sovětské okupaci emigrovala naše první zpěvačka a dva kolegové, kteří byli pracovně v zahraničí, tam zůstali.“ Spirituál kvintet ale nezanikl, ústy černošských písní jeho autoři a sólisté mohli říkat to, co by sami za sebe vyslovovat nesměli. A k překvapení těch, kteří je tehdy znali především jako interprety spirituálů a amerických lidovek, nazpívali na své první elpíčko písničky dávno zapomenuté.
„Učil jsem v té době na muzikologii a většinu partitur jsem našel v tak zvaných loutnových tabulaturách, to je zvláštní notace, ve které se zapisovaly skladby pro loutnu a jiné drnkací nástroje. Písničky z rudolfinské doby – vznikaly někdy po roce 1600 – měly studentský rukopis, byly naivní, čisté, většinou zamilované. A co je na tom půvabné i pro nás, kdy je velká móda world music a kdy hudba z celého světa nás inspiruje, že tak to bylo vždycky. Lidové písně – české, moravské, polské – všechny vznikaly pod vlivem nejrůznějších tehdy dostupných zdrojů. V tabulaturách byly například písně ze Sedmihradska. Pochopitelně, vždyť tam se tehdy v Rudolfově době odehrával zápas křesťanského světa s Turky a písničky, které si tam zpívali maďarští nebo slovenští hajduci, se za dva roky už hrály tady… Z toho ze všeho vznikaly lidové písně, podle vlivu, jaký byl v tom regionu nejsilnější. Proč by jinak jihočeská písnička byla tak odlišná od jihomoravské? Protože tady to bylo v jiném sousedství a tam taky v jiném.“ Šibeničky s Dvořákem a Mozartem Písně, které zpíval populární Spirituál kvintet, inspirovaly choreografa Petra Zusku už dříve. Pro Komorní balet Pavla Šmoka vytvořil variace na album Spirituál kvintetu Šibeničky. „To bylo vydané ještě za totality,“ připomíná Jiří Tichota. „Věnovali jsme ho moravským a českým lidovým baladám, byla to taková historická černá kronika. Vybrali jsme málo známé příběhy, které připomínají obecné lidské osudy. Viděli jsme pak baletní představení na scéně Národního divadla a bylo moc krásné. Navíc, představte si, v jakém kontextu jsme se ocitli: Dvořákovy Slovanské tance, Mozartovy Německé tance a naše Šibeničky, to bylo ohromné sousedství.“
Jiří Tichota vypráví, jak se na první uvedení baletu Růže (Petr Zuska jej pojmenoval podle písně Spirituálů Růžička) byla současná sestava souboru podívat: „Je to úžasný zážitek, ti mladí tanečníci jsou skvělí, jak zvládají všechny styly od klasiky po současný moderní tanec. Nejsem baletní kritik, ale pro člověka, který se pohybuje v muzice, a proto jej tanec pochopitelně také zajímá, to byl nádhernej dojemnej balet, naprosto mě to okouzlilo. A nejen mě, i u publika měl velký ohlas.“
Před nedávnem se ozvalo Národní divadlo s nabídkou, jakou soubor, který slaví už půlstoletí svého trvání, nejspíš nečekal. „Nabídli nám, zda bychom na jednom představení nechtěli k tomu jejich tancování zpívat naživo. Což byl zajímavý nápad, ale neproveditelný,“ vypráví Jiří Tichota. „Jednak jsme my zpěváci mezitím zestárli o víc než čtyřicet let a uznáte, že není stejné zpívat milostné písničky jako sedmdesátiletý důchodce nebo dvacetiletý začínající muzikant. Za druhé, na původní nahrávce byly využity i studiové prostředky. Za třetí, někteří sólisté už tu nejsou – Kája Zich zemřel, Jarka Hadrabová zmizela kdesi, patrně v Americe, to by zkrátka nešlo. Taky jsme si uvědomili, že balet je přesně postavený na konkrétní záznam, každá vteřinka, každý zlomek taktu jinak zahraný, zrychlený nebo zpomalený by tanečníky musel zákonitě rozhodit. Byl vytvořen a je fixovaný na záznam.“
Tichota tedy lákavou nabídku odmítl, v Národním divadle se ale myšlenky kombinace živého Spirituál kvintetu a baletu nevzdali: „Navrhli nám, abychom svou padesátiletou sestavu, mimochodem nyní obměněnou o novou zpěvačku, představili na společném večeru.
Nám se to samozřejmě moc líbí, folková kapela si ve Stavovském divadle hned tak nezahraje – první hodinu tedy divák absolvuje náš živý koncert, na který si jednu písničku s námi přijde zazpívat i Honza Thorovský, který je vedle Dušana Vančury a mě poslední z té původní sestavy, a po přestávce uvidí onen Zuskův půlhodinový balet. Bude to jediné představení – ve Stavovském divadle v neděli 17. dubna od 19 hodin – a hodláme si ho náležitě užít.“
***
To si dnešní muzikanti asi ani neumí představit, tehdy se na desku čekalo dlouho, lisovaly se ty velké černé placky, které si nikdo nemohl vyrobit doma, jako je to s cédéčky dnes
