Politik by měl mít zážitek ze setkání s nepřátelsky naladěným publikem. Vládnout bude i jemu
Krásné je stát na stráži demokracie. Prezident odsoudil „bezprostřední útok na elementární principy demokratické soutěže politických stran“, ministr Pecina hovoří o „principiálně nacistickém napadání“, komentátor Práva Hekrdla našel pojem „fašizující lůza“.
To jsou silná slova na míru násilí v politice, která je u nás, měřeno geografickým i historickým srovnáním, velmi nízká. Málokdo si troufne hovořit o lůze v souvislosti s profesionálními kočujícími antiglobalizačními demonstranty. Málokdo hovoří o nacismu v souvislosti s drancováním mladých intelektuálů v Aténách letos na jaře. Pokud by v davu vajíčkářů existovalo nějaké fundamentalistické jádro, jako že neexistuje, pak je tyto Kasandry přímo ponoukají, aby si uvázali přes obličej šátky, vyrobili si Molotovovy koktejly a ukázali jim, jak skutečné politické násilí vypadá.
Paroubek se chystá obrátit o pomoc na západoevropské socialisty. Představme si jen, co by jemu či komentátorům Práva o násilí na mítincích mohly vyprávět takové levicové ikony jako Joschka Fischer, Bernard Kouchner nebo Daniel Cohn-Bendit.
Rub nenásilné politické kultury Jsou samozřejmě chvíle, kdy je na místě odsoudit násilí bezpodmínečně. Ale středeční exces taky něco pohodlně zakrývá.
Velmi nenásilná politická kultura je sama o sobě samozřejmě dobrá věc. Ale je taky jednou stranou mince, jejímž rubem je mnohem méně povznášející intolerance k odlišnému názoru.
Sociální demokraté zprvu vylučovali ze svých mítinků jak násilné, vajíčka házející, narušitele, tak i narušitele zesměšňující či slovem vyjadřující svůj nesouhlas.
Lidi mají potřebu být v davu souhlasících.
Platí tu, že náš názor není patřičně stvrzen do té doby, dokud není opačný názor umlčen.
Nesouhlas je vnímán jako urážka osobní důstojnosti či jako porušení práva nebýt nikdy veřejně znemožněn.
Výstižně tuto atmosféru popsal komentátor Práva Alexandr Mitrofanov - snad právě proto, že jeho domov je na levici a nikomu není vyhrazena větší nenávist než dezertérovi: „Pokaždé když na ulici nebo v samoobsluze čelím výtkám Paroubkových skalních příznivců, v té krátké chvíli, která předchází urážkám z jejich strany, stačí říci stejnou věc, která je rozčiluje nejvíce. Jak to, že my v Právu si dovolujeme říkat vlastní názor? Svalovci na mítincích jednají v naprostém souladu s míněním těchto lidí, které jim do hlavy nalil Paroubek a jeho okolí.“
Sociální demokraté nevěrohodně prohlašují, že na mítincích stojí o dialog, ale přiznejme jim, že předvolební mítinky nejsou určeny k dialogu, nýbrž k utvrzování názorové shody mezi stranou a jejími věrnými. Ale naši politici vesměs nikde nejsou nuceni se konfrontovat s opačnými názory. Hádají se ve sněmovně mezi sebou, ale to je něco jiného. Pokud jde o občany, dávají přednost setkávání se svými příznivci. Kývači, anebo protihráči Zřetelných výjimek je pomálu - vybraní členové Topolánkovy vlády například párkrát vyrazili do nepřátelského terénu obhajovat radar. Výsledek byl v posledku prachbídný, ale i tak všechna čest. Kolik politiků na vlastní kůži zažilo na mítinku nebo v sálu atmosféru nabitou nesouhlasem a odporem?
Pořad Kotel, který kdysi provozovala televize Nova, se těšil špatné pověsti - byl prý plný křiku a vulgarity a o ničem se tam nedalo rozumně mluvit. Takže byl stažen. Jenže od té doby už politiky nic nenutí, aby se postavili čelem skutečnému nesouhlasu. Všude je čekají kývači, anebo protihráči. Agresivní novinář či opoziční politik, to je protihráč, který se snaží především získat body podle určitých pravidel. Nevyjadřuje celou váhu svého osobního názoru.
Každý politik by měl povinně absolvovat zážitek setkání s nepřátelsky naladěnou částí veřejnosti, o které tak rád žvaní. Měl by se o sobě dozvědět, jakou má schopnost takové publikum zpacifikovat a získat na svou stranu. Hodlá totiž, až se chopí moci, vládnout i jim, nejen svým příznivcům.
Pokud na takovém setkání přiletí jedno dvě vajíčka, rajčata či dorty, je to, jak si naši politici mohou ověřit u kolegů ve vyspělých demokraciích, riziko povolání. Protože vajíček přiletělo nadmíru, netolerance si dál může v klidu vegetovat.
***
Martin Weiss komentátor LN Politiky nic nenutí, aby se postavili čelem skutečnému nesouhlasu. Agresivní novinář či opoziční politik, to je protihráč, který nevyjadřuje celou váhu svého osobního názoru.
O autorovi| e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
