LN Je rozhodnutí ministerstva podporovat budování spaloven správné?
My výstavby spaloven v žádném případě nepodporujeme. Hlavní problém vidím v tom, že se tím sníží tlak na recyklaci. Nejvíc odpadků produkuje takzvaně prázdný koš, tedy pocit, že je ty odpadky stále kam dávat. Lidé pak necítí potřebu chovat se ekologicky. Spalování je také nejdražší způsob nakládání s odpadem, a jde tedy o to, kolik budou lidi za odpadky v budoucnu platit. LN Jak ale recyklaci odpadů zvýšit, když nyní stát přestane dávat obcím peníze na jejich projekty?
Vím, že je velký přebytek těch menší projektů obcí, které chtějí rozšiřovat svoje třídění a sběrné dvory. Abychom ale výrazně zvýšili recyklaci v Česku, je potřeba plošně a v daleko vyšší míře zavést sběr bioodpadu. A to stát nyní nedokáže plošně podporovat. Proto asi podlehl tlaku výrobců spaloven a zčásti i některých velkých měst a chce spalovny podporovat.
LN Ministerstvo to vysvětluje tím, že musíme dodržet evropskou směrnici, která požaduje, abychom méně odpadu vozili na skládky. Je ale jeho pálení vhodná cesta?
Tady je především problém, že stát vůbec nereguluje výstavbu skládek. Otevírají se stále nové a nové, neumíme zastavit jejich provoz a regulovat množství a druhy odpadu, který tam je uložený. V tom stát také stále spí. Navíc evropské požadavky neplní v podstatě žádný stát v Evropě kromě těch, které výrazné množství svého odpadu spalují.
LN Aby se recyklace vůbec vyplatila, je i podle ekonomů potřeba, aby o vytřízený materiál byl zájem. Jak v tomto ohledu vypadá situace na trhu nyní?
Je to tak: nemá cenu třídit něco, po čem není poptávka. Ten zájem ale obecně znovu roste. Například recyklace papíru je v Evropě asi o šestnáct procent vyšší než u nás. Odbyt a zájem vždycky byl o PET lahve, proto se uvažovalo o zavedení jejich zálohování, aby se jich víc vracelo. Velký odběratel vytříděných plastů je automobilový průmysl. A ve chvíli, kdy byl v útlumu, klesla i tato poptávka. Ale jakmile se znovu rozjede, zvýší se i poptávka po těch plastech.
