Veřejnost má přístup k internetu od roku 1995. Na jaře následujícího roku jsem na něm otevřel deník Neviditelný pes jako první české periodikum určené výhradně pro internet. Už tenkrát se lidé ptali, kdy si myslím, že internet zahubí papírové noviny. Odpovídal jsem, že se to stane, až přenosové rychlosti budou tak velké, že se po internetu bude přenášet televizní signál.
Ta doba nastala. Když jsem začínal, přenosová rychlost byla něco přes 14 tisíc bitů za vteřinu. Dnes mám doma příjem dat rychlostí skoro tří milionů bitů (nikoli bytů, ono se to plete, jeden byte má osm bitů) a onehdy mě zaujala reklama firmy nabízející pětadvacet milionů za tři stovky měsíčně. Do toho se televizní vysílání pohodlně vejde. Takže, konec novin a časopisů?
Před patnácti lety jsem měl abonované dva deníky, Lidovky a MF Dnes. Bez abonmá jsem teď už možná deset let. Nicméně noviny si kupuju, když jdu sám do naší pizzerie na oběd. Podotýkám, když tam jdu sám. Tam si při obědě čtu papírové noviny. Doma, když obědvám sám, si také čtu, ale internetové noviny na notebooku.
Netvrdím, že to, co popisuju, jsou typické čtenářské návyky. Je to čistě moje zkušenost. Existují exaktní výzkumy a odborníci vypracovali obecné čtenářské a nečtenářské profily. Ale i z toho mého netypického profilu jasně plyne odklon od papírových novin. Znamená to ale jejich zánik? Noviny zmizí, nebudou? Minulý týden jsem si obstaral takzvaný chytrý telefon. Ten má velkou obrazovku a internet se na něm dá pohodlně číst. Takže jsem zašel do pizzerie po dlouhé době bez novin. Objednal jsem si, přinesli mi boloňské špagety, mobil jsem si podložil slánkou a četl jsem si internetové noviny.
Už to takhle dělat nebudu. Ne snad proto, že je to nespolečenské. Šlo mi tohle čtení na nervy a uvědomil jsem si, že se papírových novin nebudu chtít vzdát.
Ony ty internetové noviny jsou jako nastražená pastička. Otevřete vstupní obrazovku. Tu prakticky nejde přeskočit – i kdybyste začali jinde, stejně se na ni musíte dostat. No a tam je iks nějakých lákadel, odkazů, vy kliknete na jeden a pak se vezete po řetězu dalších lákadel. S papírovými novinami, a samozřejmě papírovým časopisem také, je to jinak. Můžete, ba musíte jimi listovat. Otevřete celou plochu a hladíte povrch očima. Bloudíte, nakouknete sem a pak zase tam, zavadíte zrakem o něco, co byste na internetu nikdy nebrali v úvahu. Celý obsah novin je vám k dispozici na jedno přehlédnutí a vy máte plnou svobodu volby. Jistě i tady je rozdíl v atraktivnosti a existují důmyslné postupy, jak to či ono přitažlivě nabídnout. Ale nikdy to není tak primitivně prvoplánové jako na internetu. Máte zde naprostou svobodu, nikdo vás nevede jako pejska na řetízku hypertextových odkazů.
Přestože na internetu pracuju a do značné míry bydlím a žiju, papírové noviny mám rád a nad chytrým mobilem opřeným v pizzerii o slánku jsem si uvědomil, jak moc je mám rád.
I to má svoji logiku.
Sílu lásky si nejvíc uvědomíte, když máte pocit, že vám ji někdo chce sebrat.
