Načasování úniku informací má u nás velkou moc proto, že se žádné velké kauzy nikdy nevyšetří
Studenti politologie ztrácejí čas. Zbytečně se učí politickou analýzu, pošetile zkoumají ústavní systémy, stranické programy a stanoviska. Zapomeňte na nedělní televizní debaty. Zasvěcení vědí, že to, o co v politice skutečně jde, se dozvíte jedině z policejních odposlechů.
Přepisy telefonátů zavražděného mafiána Mrázka z doby okolo roku 2000, které vrhla na trh v posledních dnech MF Dnes, už zacloumaly politikou: předseda ČSSD Paroubek vyzval Zemanova muže Šloufa, aby odešel ze strany.
Přepisy jsou šťavnaté čtení, co do obsahu ovšem nepřicházejí jako blesk z čistého nebe. Spíš doplňují mozaiku. Tak z odposlechů vyplývá, že Mrázek nabízel Zemanovu poradci Šloufovi nové lidi do vedení policejních složek, což dnes Šlouf popírá. Jenže už v roce 2000 prozradil čerstvě odvolaný ministr vnitra Václav Grulich: „Lidé z prostředí poradců premiéra Zemana tlačili na personální změny. Především Miroslav Šlouf.“ Výmluvný dokument Rozhovory Mrázka s náměstkem ředitele Národního bezpečnostního úřadu Martinem Hejlem zase ukazují, jak společně kočírovali odstranění velitele protikorupční služby SPOK. Ani to není šok. Tehdy, v roce 2000, se do situace v policii dokonce vložil prezident Václav Havel, který se veřejně postavil za její vedení. Likvidaci velitele SPOK Evžena Šírka to ovšem jen zpomalilo - za pár měsíců ho ministr vnitra Gross pod vykonstruovanou záminkou odvolal.
Šírek pracoval mimo jiné na miliardové půjčce, kterou poskytla Spořitelna Mrázkově skupině, a na osmimiliardovém tunelu izraelského podnikatele Baraka Alona v Komerční bance, na kterém měl Mrázek také svůj zájem. Šírek musel pryč a v bezpečnostních složkách šli nahoru lidé jako Hejl, kteří uměli sloužit dvěma pánům: sociální demokracii, které předtím z BIS vynášeli informace, a šéfům podsvětí typu Mrázka.
Mrázkovy odposlechy jsou výmluvným dokumentem o tom, jak se organizovaný zločin zmocňoval jak ekonomiky, tak státních orgánů a politiky. Vyvstávají samozřejmě otázky:Opravdu to tak bylo? A jak je to dnes?
Jestliže se Jiří Paroubek chopil zmínek o Šloufovi jako hotové věci, jeho stranický protihráč Zdeněk Škromach reaguje opačně. Na zveřejnění odposlechů nachází různé mouchy a zpochybňuje je pronikavými otázkami typu: proč zrovna teď a proč právě tyto úryvky a ne jiné? A Šloufa očisťuje slovy: nebyl ani trestně stíhaný, ani vyšetřovaný. Tuto obhajobu jsme slyšeli i od Šloufa samotného, předtím třeba od Stanislava Grosse a také od obhájců Jiřího Čunka. Nechytili mě -to je dnes morální „zlatý standard“ české politiky. Bodejť by chytili - od toho mají strany to, čemu Jiří Paroubek říká bezpečnostní politika, aby je nechytili.
Na pochybnosti na téma nečisté hry, které Škromach tak umně podsouvá, existuje velmi jasná odpověď. Proč se u nás úniky informací staly sportem? Proč má jejich manipulativní načasování takovou moc? No přece protože se u nás žádné velké kauzy nikdy nevyšetří! A to, co se vyšetří, je věcí selekce. Mrázkovi s Hejlem se podle odposlechů nepodařilo ochránit své spojence, ministra financí Svobodu a jeho družku Snopkovou, kteří se stali Zemanovými obětními beránky. Ale bylo vytunelování Liberty, za které byli odsouzeni, jediným či největším zločinem, který spáchali? Jak to bylo se Zemanovou bamberskou aférou? Mohla za zmiňovaný tunel v Komerční bance jen jediná úřednice střední úrovně, která za něj byla odsouzena? To jsou jen namátkou některé kauzy, jimž zapomnění přinesl čas, nikoli rozřešení. Kdykoli se může objevit nějaký ten přepis, který je postaví úplně na začátek.
V jakém státě to žijeme?
A v tom se bohužel skoro nic nemění. Vzpomínáte si na relativně čerstvou kauzu biolíh? Skončila tím, že státní zástupkyně se spokojila s vysvětlením, že patnáct milionů, které dostal lobbista Vybíral od uchazeče o licenci na výrobu biolihu, nebyl úplatek, ale půjčka, stejně jako peníze, které Vybíral rozdal a nasliboval lidem ze státní správy. Jsou si Paroubek, Škromach či třeba Langer nebo Vesecká jistí tím, že to je definitivní konec, že tady se žádné přepisy nikdy nevynoří? Nejsou, leda by byli úplně blbí. A dokud se tohle nezmění, budou v nás dál úniky informací periodicky budit pocit, že žijeme v kriminálním státě. A nejhorší je, že ty úniky jsou poslední známkou toho, že v něm ještě docela nežijeme.
***
To jsou jen některé kauzy, jimž zapomnění přinesl čas, nikoli rozřešení. Kdykoli se může objevit nějaký ten přepis, který je postaví úplně na začátek.
O autorovi| Martin Weiss, e-mail: martin.weiss@lidovky.cz komentátor LN
