Preference ODS padají. Topolánek se ale drží, neboť jeho možní vyzyvatelé na něj nemají
Preference ODS klesají a zdá se, že stranu čeká historická porážka. Porážka, z níž se nemusí vzpamatovat ani po čtyřletém „očistném“ pobytu v opozici. Problém ODS totiž vězí i v tom, že na obzoru nikde nejsou „zdravé síly“, jež by mohly vymést Augiášův chlév a pod praporem obrody znovu zhoufovat početné zástupy věrných.
Z průzkumů plyne, že ODS drtivě poklesla hlavně ve své baště Praze a též v přilehlých středních Čechách. Zde je příčina více než jasná - skandálem s Opencard přetekl pohár trpělivosti i u tradičních voličů.
Vlastně už od roku 1997 probíhá vývoj v ODS dle velmi podobného vzorce - určují ho hlavně všelijaké formy vnitrostranických bojů. Vše začalo sarajevským atentátem, který však Václav Klaus dovedl obrátit v morální etudu o zradě a dýce v zádech. Josef Zieleniec a jeho „ilumináti“ byli poraženi, ve volbách 1998 to sice na vítězství nestačilo, na opoziční smlouvu však ano.
Už Zieleniec ale neváhal vytáhnout „blackcard“ nekalého stranického financování, na němž se patrně sám, coby „šedá eminence“ modrých, léta podílel. ODS tak byla dlouho nevolitelná pro dosti početný okruh potenciálních příznivců, a to jen kvůli této „černé vzpomínce“. Tito lidé pak volili jiné strany, často financované podobnými, pouze nemedializovanými černotami.
Snaha o destrukci strany V roce 2002 Václav Klaus fatálně zapomněl na hlavní pravidlo volebního úspěchu: mít či vyrobit si dobrého nepřítele. Bernd Posselt jako čert na zdi nezabral, obhajoba opoziční smlouvy už vůbec ne. Klaus se musel poroučet, modré žezlo převzal „prázdný a falešný“ Mirek Topolánek.
Václav Klaus usedl - shodou okolností a za přispění zemanovců a komunistů - na Hradě. Nicméně vůči vlastní straně vykonal podobné dílo, o jaké se zatím vůči ČSSD spíše marně snažil důchodce z Vysočiny. O Zemanově SPO se říká, že jejím hlavním cílem je prohrát Paroubkovi volby, načež má tato ropná skvrna placená Lukoilem převzít celou ČSSD. Klausovi a opozici v ODS se něco podobného taktéž zatím nepodařilo, k destrukci ODS však přispěli velmi vydatně. Nejprve dělali vše proto, aby strana prohrála krajské volby. Povedlo se, dokonce až moc, neboť ODS přišla o všechny kraje a tím i o nezanedbatelné zdroje. Topolánek se však udržel, nicméně když se zdálo, že může nabrat body pomocí úspěšného evropského předsednictví, přišel druhý úder.
Mirek Topolánek tedy nemá o nepřátele nouzi, což by mu mohlo paradoxně pomoci. Jenže, nepřátel má až příliš, a navíc, on sám postrádá kvality skutečného vůdce. Na něj je příliš nervní a přelétavý. Není tak dobrý herec, aby soupeřům nasadil psí hlavy pouhým tónem hlasu, na čemž Václav Klaus postavil svou politickou kariéru. Jeho politický životopis ještě není napsán, titul, pod nímž by se jednou mohl prodávat, je už ale víceméně jasný: Legenda o velkém improvizátorovi. Slabý Topolánek se drží, neboť všichni jeho potenciální vyzyvatelé jsou vlastně ještě slabší než on.
Permanentní válka Přitom i Mirek Topolánek vykazuje nešvary, jimiž oplývá celá ODS a vlastně celá česká politická scéna. Tím hlavním je přílišná závislost na lobbistech a různých spřízněných ekonomických skupinách. Zájmy Topolánkových „přátel“ měly často přednost před zájmem strany jako celku, respektive před potřebou vyvážit i zájmy „přátel“ vnitrostranické opozice. Ta sice nedokázala Topolánka svrhnout, on ji však zase nedokázal potlačit.
Výsledkem je permanentní válka, jejíž morální profil lze charakterizovat titulem filmu Prohnilí proti prohnilým. A čím je vnitrostranický souboj ostřejší, tím více afér politiků ODS se nestydatě promenáduje v médiích, neboť mediální diskreditace protivníka představuje jednu z hlavních zbraní galaktických válek na naší Planetě opic.
Preference strany padají, což ještě zvyšuje nervozitu a podněcuje intenzitu dalšího vnitrostranického soupeření. A tak pořád dokola. Celé to funguje jako velký lodní šroub, který však stranu táhne neomylně ke dnu.
ODS chce do voleb vyrukovat s programem úspor. Bude jí to ale někdo věřit? Cožpak není směšné holedbat se úsporou několika miliard ve zdravotnictví díky poplatkům, když se na italském pobřeží přihrávají „přátelům“ obchody za desítky miliard ze státního rozpočtu? Nebo když za Opencard vyletí skoro miliarda jen tak z magistrátního okna? V tomto kontextu vyznívá chystaný volební program ODS jako velké pokrytectví. Ostatní nejsou o moc morálnější, mají ale doma větší disciplínu, a proto z jejich kuchyně zatím neuniká tolik výparů. Letošní volby mohou směle aspirovat na Cenu Thálie: tak tragickou frašku u nás zatím asi nikdo nezahrál.
Čím je vnitrostranický souboj ostřejší, tím více afér politiků ODS se nestydatě promenáduje v médiích, neboť mediální diskreditace protivníka představuje jednu z hlavních zbraní galaktických válek na naší Planetě opic
O autorovi| JOSEF MLEJNEK JR. politolog e-mail: josef.mlejnek@seznam.cz
