Někdo sbírá známky, jiný luxusní limuzíny. Jeden je nejspokojenější u mariáše, druhého lákají osmitisícovky, třetímu stačí procházka na Říp. V rubrice Siesta LN se dozvíte, jak tráví volný čas lidé, o nichž se obvykle píše v souvislosti s jejich povoláním.
SIESTA LN
* LN Jak často chodíte do kina a díváte se na televizi? Jaké filmy se vám v poslední době nejvíce líbily?
Do kina chodím ráda, nic nemůže nahradit setmělý sál a velkoplošnou projekci s kvalitním filmovým obrazem. Ale úplně naposledy jsem se dívala předevčírem na film Emira Kusturici Život je zázrak, nikoliv v setmělém sále, ale na zahradě své chalupy. Promítali jsme ho na zeď čistě nabíleného domu, byla jsem opět fascinovaná režisérovou invencí, bohatostí fantazie a humorem, kterým dokázal interpretovat tak bolestné téma, jako byla válka v jeho zemi v devadesátých letech.
Včera jsem zase obdivovala režisérku Vlastu Pospíšilovou a její Werichovo Fimfárum. Taky v soukromém letním kině na své milované České Sibiři. A dneska si dám Formanova Muže na Měsíci, kterého jsem ještě neviděla. Na televizi se dívám - na zprávy, na hrané filmy a na dokumentární filmy svých kolegů. Někdy i na své vlastní.
* LN Když se díváte film, ať už dokumentární, či hraný, dokážete se na něj dívat jako běžný divák, nebo profesionální myšlení vypnout nejde?
Na hrané filmy se dívám jako divák, u dokumentů to nedokážu. Jsem vycvičená ze své čtrnáctileté pedagogické praxe, kdy musím se studenty analyzovat jejich filmy i filmy českých a zahraničních dokumentaristů. Naposledy jsem u vytržení sledovala dokument o vzniku tanečního představení Rythm is it na hudbu Stravinského Svěcení jara, které v roce 2002 uskutečnila Berlínská filharmonie za vedení sira Simona Rattla. Anglický choreograf Royston Meldom připravil taneční vystoupení 250 dětí z problémových berlínských čtvrtí, výsledek byl fascinující. K filmu jsem se dostala proto, že podobný projekt chystá na hudbu Bohuslava Martinů choreografka Duncan centra Eva Blažíčková za spolupráce skladatele Aleše Březiny, Pražské komorní filharmonie, sboru Bambini di Praga a Divadelního ústavu. A já o vzniku tohoto mimořádného představení budu točit dokumentární film.
* LN Co je kromě vaší profese vaším největším koníčkem?
Moje profese.
* LN Nemáte žádné jiné záliby?
Já nevím, co jsou moje záliby. Můj pracovní život se vždycky prolínal s osobním, a neurčovala jsem si v něm záliby. Neměla jsem pomyšlení na nějaké koníčky, když tím nejzásadnějším byla tvorba dokumentů. Jako že bych vyšívala, vařila, zavařovala nebo malovala, to ne.
* LN Tak jinak - jak obvykle trávíte víkendy?
Pokud nejsem na natáčení nebo ve střižně, jsem na chalupě, koukám na krajinu, na stromy a na oblohu, chodím se psem na procházky. Vždyť já jsem i na té chalupě na České Sibiři natočila dva dokumentární filmy o lidech, kteří tam žijou. A taky tam chodím do hospody na harmonikáře, kteří tam hrajou a s celou hospodou zpívají lidové písně a pokleslý folklor.
* LN Odpočíváte raději pasivně, nebo aktivně?
Nejradši chodím lesem. A nejradši vleže čtu knihy a Lidové noviny.
* LN Kolik volných dnů jste měla během letošního léta?
Letošní léto, tedy prázdniny, jsem kompletně strávila na chalupě. Dostala jsem báječnej nápad, že tam převezeme střižnu a celý červenec jsem stříhala svůj poslední film o ženském charitativním projektu Medela pro pomoc dětem, který jsem natáčela v Peru, v Kambodži a v Čechách. Projekt vymyslely Lejla Abbasová a Helena Houdová a podílely se na něm další ženy, Renata Kalenská, Eva Holubová a Chantal Poullaine. Pro mě to byl velký osobní i profesní zážitek.
* LN Na co se obvykle v létě nejvíce těšíte?
Na letní rána. V pět šest na zápraží chalupy.
* LN Co je pro vás synonymem dovolené snů?
Nemám žádnou dovolenou snů. Já nevím, co je dovolená, mám prostě prázdniny a volno, kdy si ho udělám. Byla jsem párkrát u moře, protože je to nádherný živel, který mě navíc zbaví rýmy. Nepamatuju si na žádná dramata ani milostná okouzlení v době, kdy jsem někde cestovala. Moje nejkrásnější a nejhorší životní zážitky se vždycky odehrávaly za pochodu v běžném životě.
***
Něco navíc...
* Jaký nejvyšší vrchol jste v životě zdolala?
Dva vrcholy. Když se mi narodily děti.
* Když se řekne dovolená, vybaví se vám batoh a pohorky, nebo lehátko a slunečník?
Vybaví se mi kolony aut, v nichž v horku na cestě tam a zpět úpí lidé, aby si někde na týden odpočinuli.
* Které dvě věci byste si s sebou vzala na opuštěný středomořský ostrov?
Cigarety a sirky. Ty taky na rozdělání ohně. Jaký je váš nejoblíbenější prázdninový dopravní prostředek? Miluju vlaky, ale nejmilejší je mi auto, jezdím neznámo kam.
* Kdy jste jela poprvé na dovolenou sama bez rodičů a kam to bylo?
V roce 1968 stopem po celé Evropě.
Curriculum vitae
Olga Sommerová
* Filmová dokumentaristka a pedagožka se narodila 2. srpna 1949. Vystudovala na katedře dokumentární tvorby FAMU, pracovala jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a režisérka Krátkého filmu Praha.
*V roce 1991 se stala pedagožkou na pražské FAMU, později předsedkyní akademického senátu a vedoucí katedry dokumentární tvorby tamtéž.
*V roce 2002 z FAMU odešla a věnuje se práci režisérky. Ve svých filmech se zabývá sociálními tématy a mezilidskými vztahy, portréty obyčejných lidí i významných osobností, fenomény společenského a uměleckého života, feminismem a politickou historií naší země.
*Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů a knihu O čem sní muži, které se staly bestselery. Natočila devadesát sedm dokumentárních filmů, za něž získala třicet cen na domácích a zahraničních filmových festivalech.
s režisérkou hovořil Jakub Vavruška
