„Zkamenělé mozky jsou vzácné a tenhle je zdaleka nejstarší,“ uvedl John Maisey, paleontolog z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku.
„Měkkou tkáň ze zkamenělin známe, ale většinou jde o svaly a orgány jako ledviny,“ řekl novinářům Maisey.
Nález podrobně popisuje studie publikovaná dnes v internetovém vydání odborného časopisu PNAS. Spoluautory studie jsou Alan Pradel z Přírodovědného muzea v Paříži a Paul Tafforeau ze Evropského synchrotronu v Grenoblu. Nositelem rekordně staréhomozku byla paryba Iniopterygian, vymřelá příbuzná dnešních žraloků a chimér. Samotný objev neudělali paleontologové na místě nálezu ve Spojených státech, ale až evropští odborníci. Mozek byl totiž ukryt uvnitř fosilie. Všimli si ho tedy až při ozařování nálezu v urychlovači částic (takzvaného synchrotronu) umístěného ve francouzském městě Grenoble.
Zařízení je v podstatě velmi silný rentgen, který se používá k prosvětlování předmětů. Na snímcích lebky fosilie se brzy „vyloupla“ od zbytku zkameněliny odlišná mozková tkáň.
„Když víme, že se mozky mohou zachovat i u tak starých nálezů, můžeme začít pátrat po dalších. O mozcích raných obratlovců máme dnes jenom velmi málo informací, přitom je ale vývoj tohoto orgánu klíčový v chápání jejich evoluční historie,“ vysvětluje důležitost objevu Maisey.
Sama paryba byla podle našich měřítek velmi zvláštní tvor, který překvapil i samotné objevitele. Podle tvaru těla i jiných znaků žila patrně u dna a měřila okolo 15 centimetrů. Zuby jí rostly v řadách podobně jako dnešním žralokům, ale na rozdíl od nich měla krajně neobvyklé omezení ve vnímání pohybu vlastního těla.
Patrně dokázala vnímat jenom svůj horizontální pohyb a neuměla se prakticky orientovat na vertikální ose. Naznačuje to alespoň tvar jejího zvukovodu. U žádného dnes žijícího zvířete věda podobnou „podivnost“ nezná.
