Generální ředitel Národního památkového ústavu Pavel Jerie končí ve funkci.
* LN V kterém okamžiku jste se rozhodl rezignovat?
Když jsem před více než dvěma roky přebíral funkci, tak jsem se rozhodl k jedné věci. Že mi to nestojí za to, abych udělal něco v rozporu s mými zásadami. V polovině června ale už různé věci překročily míru.
* LN Tehdy se vystupňoval tlak, abyste odstátnil některé zámky a umožnil tak různým lidem čerpat na ně evropské dotace?
V té době to bylo stále aktuální a byl to jeden z hlavních důvodů mé rezignace. Ale byly i další důvody, hlavně příprava nového památkového zákona. Ten počítá s omezením, možná dokonce s likvidací odbornosti památkové péče tím, že vše předává do rukou výkonných orgánů. Hrozí, že lidé v krajích a obcích budou rozhodovat voluntaristicky.
* LN Ale vy jste přece nejvyšší památkář v zemi. Jestliže je to tak vážné, jak říkáte, tak proč s tím něco neděláte? Proč utíkáte?
Byl jsem členem komise, která návrh nového zákona připravovala. Ne vždy se mi podařilo můj názor v komisi prosadit, ale ani komisi se v některých bodech nepodařilo prosadit své výsledné doporučení do návrhu zákona. Dva právníci, kteří se na přípravě zákona podíleli, potom raději z ministerstva odešli.
* LN Jenže vy jste nebouchl dveřmi. Naopak jste se s ministrem Jehličkou minulý týden domluvil, že neskončíte 30. listopadu, ale až s příchodem svého nástupce. Proč?
Třeba jen to, abych dostal od ministerstva výsledek auditu našeho ústavu, vyžadovalo tři audience u ministra. Pak jsem sice audit dostal, ale nesměl jsem z něj nic zveřejnit. Ředitelka odboru památkové péče ministerstva nenašla tři měsíce čas, aby mě přijala. Nebo taková formalita, zapracování změny adresy našeho územního pracoviště v Ústí nad Labem, to také potřebovalo intervenci u ministra.
* LN Není to spíš osobní válka mezi vámi a zbytkem ministerstva?
Možná někomu vadím. Protože jsem v památkovém ústavu už čtyřicet let a nechal jsem si udělat interní audit našeho ústavu, jsem teď pro debaty vyzbrojen exaktními argumenty.
* LN Kolik českých a moravských památek se nenávratně rozpadá bez šance na záchranu?
Jsou to stovky. Od kostelů v opuštěných vesnicích až po objekty, které majitelé ze spekulativních důvodů nechávají zchátrat. Některé památky tak často měnily majitele a nebyly na ně peníze, až se dostaly do tak strašidelného stavu, že je může zachránit jedině stát. To je případ třeba hospodářského dvora v Zákupech nebo Ratibořicích.
* LN Proto kritizujete, jak ministerstvo nastavilo program evropských dotací? Že peníze nejdou tam, kam mají, ale na relativně opravené památky, třeba na zámek v Litomyšli?
Jde o něco jiného. Mám velkou pochybnost o tom, že se tak gigantické peníze dají investovat během jednoho až dvou let tak, aby nedošlo k památkovým ztrátám a mrhání penězi. Prostě to nemůže dopadnout dobře. Tu šanci si velké stavebnictví, bohužel, nenechá ujít.
* LN Platí ještě, že jsme památková velmoc?
My jsme velmoc v tom směru, že máme na relativně malém území velké bohatství v různorodosti památek a jejich začlenění do bohaté české krajiny. To je naše specifikum a celý svět to obdivuje. Jenže památkové péče je spjata s politikou, nutně, je to vlastně veřejná dohoda o tom, co z minulosti stojí za to uchovat.
* LN A to je dobře, nebo špatně?
Pravda je, že řada lidí kouká jen dopředu. Ten odklon od znalosti vlastní minulosti je patrný v celém současném globalizovaném světě. A představy o tom, jaká ta památková péče má být, závisí na té které politické reprezentaci víc než na památkářích. Taková situace je typická pro náš stát, kde lidé prostě jen neradi uznávají názory autorit.
***
Výsledek auditu našeho ústavu jsem dostal až po třech intervencích u ministra. Ale ani pak jsem z něj nesměl nic zveřejnit.
