Nemám auto a nebydlím v centru Frankfurtu: dojíždím do práce přes dvacet kilometrů, na kole nebo příměstskými vlaky. Na frankfurtskou univerzitu mi to z domova na jednom menším předměstí trvá 35 minut (slušné, ne?).
Jsem docela vášnivý zastánce veřejné dopravy. A hůř: jsem jedním z těch zatracených „zelených“ Němců, kteří navzdory Klausově osvětě stále tápou ve svých tmářských bludech a nemohou se zbavit dojmu, že na těch změnách klimatu něco bude.
Takže dnes o cestování po předvánočním Německu za kulturou i „medvědy“.
Ten krásný pocit, když auta stojí Po předchozím vyznání jedno přiznání: nejsem ekologický andílek, poměrně často létám. To je frankfurtský zlozvyk - ve městě s obřím letištěm nabídka vyvolává poptávku. Ale jedna věc je skutečně lepší než létání: jízda rychlíkem ICE z Frankfurtu do Kolína nad Rýnem.
Oněch 240 kilometrů na nově postavené trati za 75 minut: úžasný zážitek. Radost z rychlosti je přitom zmnožena tím, že velká část trati vede souběžně s dálnicí, takže z okna vidím nejen hezkou kopcovitou krajinu Westerwaldu, ale také jak snadno vlak předjíždí auta na dálnici. A lhal bych, kdybych nepřipouštěl jistou škodolibost; největší radost mám, když se auta kvůli nějakému staveništi plouží jedno za druhým.
Poslední cestu do Kolína jsem podnikal na konci listopadu (jen pro zajímavost: provoz na dálnici byl plynulý). Lákalo mě Ludwigovo muzeum s dvěma z plánovaných šesti výstav věnovaných ruské avantgardě. Do konce roku jsou tu k vidění kubofuturistické obrazy Olgy Rozanovové a Alexandry Exterové a rayonistická (umělecké hnutí z počátku století, známé i jako lučismus) díla Natalie Gončarovové a Michaila Larionova. A do konce ledna se vystavuje sbírka politické fotografie z porevolučních let v Sovětském svazu, již Ludwigovo muzeum spolu s městem Kolín koupily od české sběratelky Daniely Mrázkové. Zajímavá byla i výstava konceptuálního umělce Rudolfa Herze, který poslal bývalou drážďanskou Leninovu sochu na náklaďáku na cestu po Evropě. Dokumentuje to na působivých fotkách: Lenin na bývalém německo-německém přechodem Marienborn, Lenin před frankfurtským veletrhem, Lenin na diskotéce...
Když cestujete po předvánočním Německu, neuniknete nesčetným trhům. První takový ráj křesťanského klidu mě čekal v Kolíně hned za vstupní halou hlavního nádraží, u vstupu do slavné katedrály. Krátká návštěva mi přinesla dva poznatky.
Za prvé se zdá, že Nizozemci nejsou tak kalvínsky střízliví, jak jsem se vždycky domníval. Kolínské trhy zněly holandštinou a naši západní sousedé si užívali německé útulnosti, kýče a svařeného vína.
A za druhé: mezi návštěvníky se nacházely nepřehlédnutelné skupinky veselých pánů středního a staršího věku s baseballovými čepicemi, často zavalitých, vždy vousatých. Nešlo o fanoušky nějakého klubu ani o Santa Clause, ale o „medvědy“. V Kolíně se každý poslední listopadový víkend koná soutěž Mr. Bear Germany. Volí se nikoli nekrásnější modelka, mladá, hladká a anorektická, ale výše popsaný druh gayů.
Tato karnevalizace soutěží krásy se do Kolína výborně hodí: na jaře tu během masopustního víkendu vládnou šašci, celé město na tři dny nechá práce a lidé jdou do maškarních průvodů a za zábavou. Kolíňané rádi slaví, proto se jim říká rheinische Frohnatur, tedy že mají porýnskou dobrosrdečnost. Dříve a přátelštěji než občané jiných německých měst uvítali každoroční průvody gayů či transvestitů, s přestrojeními a občasnou nahotou. Berou to jako další letní karneval, takže letos se Cologne Gay Pride rozrostla na 700 tisíc účastníků.
Pražský a pařížský surrealismus Kolín je bohužel z Česka trochu z ruky, ale pokud máte o vánočních prázdninách pár dní volno, proč nezajet do Německa za českou kulturou? Pinakothek der Moderne v Mnichově ukazuje rozsáhlou výstavu o architektonicky ojedinělém Zlíně a Baťově impériu a v Ludwigshafenu se můžete podívat v muzeu Wilhelma Hacka a v Uměleckém spolku na porovnání pařížského a pražského surrealismu.
Kdybyste se vraceli domů přes Frankfurt, jsou tam k vidění renesanční Boticelli - nebo László Moholy-Nady, maďarský malíř, fotograf a profesor školy Bauhaus. A když jste už ve Frankfurtu, ještě se dá zkusit ta projížďka v ICE.
O autorovi| Franz Schindler bohemista Autor (* 1963) přednáší slavistiku na univerzitě Justuse Liebiga v Giessenu.
