Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Mravenečci a orlové ducha

Česko

VĚDECKÝ DIÁŘ

V roce 2009 proběhla zase jedna z mnoha údajných revolucí v evoluční biologii. Donald Williamson (88) pronikl jedním ze svých podivných článků do uctívaného časopisu americké akademie věd, čímž se proslavil. Jeho fantasmagorická představa, že se drápkovci (taková housenkovitá zvířata) křížili s hmyzem, čímž vznikli motýli, zvedla pár vědců ze židlí. Článek se stal jedním ze vzácných příkladů tradovaného bludu, že hodně citované mohou být i pitomosti – naprosté většiny pitomostí si nikdo nevšimne, pitomost s ambicí na vysokou citovanost musí být takto nelidského kalibru. Co s tím, uvědomímeli si, že každý génius má neortodoxní názory, nicméně naprostá většina neortodoxních osob jsou blázni?

Jednou z nejvlivnějších knih dvacátého století je Struktura vědeckých revolucí Thomase Kuhna (1962), nový pohled na podstatu vědeckého poznání. Věřili jsme, že postupně shromažďujeme další a další znalosti a jsme stále chytřejší; a když se podíváme na své dávné předchůdce, budeme mít pocit páťáka nahlédnuvšího do první třídy. Podíváme-li se ale skutečně do vědecké minulosti (dejme tomu na německou biologii roku 1900), to, co se tam dělo, je pro nás jen obtížně pochopitelné – jako by páťák nahlédl do první třídy v Číně.

Postupné hromadění nových poznatků se totiž děje jen ve fázi, které Kuhn říká „normální věda“: všichni vědci v oboru sdílejí obecné přesvědčení, jak to na světě chodí (tzv. paradigma), kladou si stejné otázky a stejně si na ně odpovídají; tato věda se od obdobných rutinních činností liší hlavně tím, že ji vykonávají samí Ph. D. (týká se pouze přírodovědy, v humanitních oborech koexistuje tolik paradigmat, kolik profesorů). Sdílené paradigma se hroutí, jakmile někoho napadne podívat se na staré věci jinak – namátkou Koperník, Einstein, Darwin, Mendel. Staré paradigma není novým vyvráceno, ale převrstveno a zaniká vymřením svých zastánců.

Vědci tedy mohou být buď rutinními pracovníky, anebo nositeli vědecké revoluce. Být prostým mravenečkem v období normální vědy je jistě lepší než chodit každé ráno do Ringhofferovky, ale skuteční orlové ducha se s tím těžko spokojí. Zatímco před Kuhnem občas někoho něco napadlo, po Kuhnovi se to stalo věcí cti. Vedle normálních vědců, géniů a šílenců tak vzniká další kategorie: leckomu se nechce čekat na změnu paradigmatu a sám ji aktivně přivolává, obvykle tak, že svou rutinní činnost označuje za revoluční. Revolucionáře falešného, uměle samovyšlechtěného za účelem mediální slávy je dnes mimořádně těžké odlišit, přičemž společenská poptávka po tomto typu superstar zjevně trvá.

Věda je oblast, kde je mimořádně příjemné stát se světlonošem, a když se to nepovede, tak disidentem, nic tu nehrozí. Skýtá-li věda niky pro přežívání specialistů na novoguinejské brouky, přežijí v ní jistě i ti, kdo o novoguinejských broucích hlásají něco zcela skandálního. Je proto velmi žádoucí vždy, když se setkáme s názorem inzerovaným jako zásadní novum, pár let počkat: základní vlastností změny paradigmatu je to, že ji lze zpětně zaznamenat. Schválně jestli budou za 20 let mladí rozhněvaní biologové kázat o hybridním původu housenek a zatvrzelé zaslepenosti starců, jako je autor těchto řádků. Dobrodružnější nátury si mohou i vsadit, jak spor Williamson versus zbytek světa dopadne.

***

Věda je oblast, kde je mimořádně příjemné stát se světlonošem, a když se to nepovede, tak disidentem, protože tu nic nehrozí

O autorovi| Jan Zrzavý, Autor přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluční biolog

Autor: