Po dlouhou dobu se Robertu Mugabemu dařilo udržovat falešný dojem, že Afrika a velká část světového společenství stojí na jeho straně ve sporu, který on sám popisuje jako koloniální spor s Británií a v menší míře i s Evropou. Události posledních několika týdnů ale tento dojem změnily. Je naprosto nesporné, že svět jednotně odsoudil násilí páchané zimbabwskými představiteli. Nyní jde o spor Mugabeho a jeho režimu proti celému světu.
Afričtí vůdci jeden po druhém otevřeně odmítají Mugabeho činy - naposledy Tanzanie, Senegal, Rwanda, Botswana, Angola, Jižní Afrika a Zambie. Minulý týden více než 40 afrických představitelů včetně mnoha bývalých prezidentů, generálních tajemníků a dalších osobností veřejného života vyzvalo k ukončení násilí. Afričtí představitelé již vědí, že vláda Roberta Mugabeho je nyní nelegitimní i podle jeho vlastní ústavy, volebních zásad SADC (Společenství pro rozvoj jižní Afriky) a pravidel Africké unie, jež vyžaduje demokratické volby. Afričané se stydí. Kofi Annan napsal, že „Zimbabwe ničí pověst Afriky“. Keňský předseda vlády Raila Odinga nazval Zimbabwe „ostudou“.
Rada bezpečnosti OSN byla ve svém verdiktu tento týden taky jednotná: „Podmínky pro svobodné a spravedlivé volby v současnosti v Zimbabwe neexistují. Došlo již k příliš mnoha násilnostem a zastrašování.“ Mezi patnácti členskými státy Rady bezpečnosti, které jednotně toto prohlášení podepsaly, byly Čína, Rusko a Jižní Afrika, tedy země, jež nebyly dříve ochotné podporovat takovéto mezinárodní odsouzení Zimbabwe.
Kampaň násilí a zastrašování Co způsobilo tuto zásadní změnu světového názoru? Skutečnost mluví sama za sebe. Osmdesát čtyři stoupenců opozice bylo dle potvrzených zpráv zavražděno, 2700 zraněno a 34 tisíc vyhnáno z domova. Tato temná čísla bohužel nadále narůstají, a to navzdory odstoupení MDC z voleb. Už nejde o kampaň volební, nýbrž o kampaň násilí a zastrašování nevinných mužů, žen a dětí, jejichž jediným zločinem je touha uplatnit své demokratické právo volit. Volit tak, jak volili 29. března, kdy podle afrických pozorovatelů MDC po právu zvítězila.
Je to kampaň, která se odehrává na pozadí sílící hospodářské krize. Inflace se odhaduje na dva miliony procent. Letošní sklizeň v Zimbabwe byla nejhorší za posledních 60 let. Dodávky elektřiny a vody jsou v některých oblastech přerušovány na dlouhé dny. A v této atmosféře vláda ZANU-PF zastavila záchranné humanitární aktivity nevládních organizací. Dokonce i hladomor se stal politickou zbraní.
Evropa může při změnách v Zimbabwe sehrát důležitou roli. Existující cílená opatření Evropské unie ve formě zákazu cestování a zmrazení finančních prostředků Mugabeho a dalších 130 vysokých představitelů ZANU-PF je nutno prohloubit a rozšířit tak, aby zahrnovala více osob odpovědných za páchání násilností. EU musí dále zvážit, jak nejlépe zvýšit tlak na zimbabwský režim, aniž by tato opatření negativně dopadla na obyčejné Zimbabwany. Společnost WPP se již zbavila podílu v jedné místní zimbabwské reklamní firmě, jež pracovala na kampani ZANU-PF. Je však v pořádku, že jistá evropská společnost i nadále tiskne bankovky, které Mugabeho režimu umožňují živit státní represivní aparát a zároveň způsobují hyperinflaci?
Evropa však musí především podporovat vedoucí úlohu SADC a Africké unie v Africe a OSN ve světě. Evropa se musí více snažit o nalezení celosvětové podpory izolace a delegitimizace Mugabeho režimu a dokumentovat porušování lidských práv, usilovat o nápravu a tlačit na Mugabeho režim, aby umožnil postupný vznik vlády reprezentující vůli lidu.
V uplynulých týdnech se Robertu Mugabemu a jeho věrným povedlo sjednotit si proti sobě celý svět. Mugabeho režim již překročil veškeré meze. Vysmívá se mezinárodním normám a hodnotám. Proto by tento režim měl vědět, že bude čelit následkům.
O autorovi| Mark Malloch Brown, náměstek britského ministra zahraničí
