Na Albertov jsem vyrazil s Tomášem a Ondrou, pak jsme tam potkali také Katku a nějaké holky ze třeťáku. Z Albertova jsme nešli na Vyšehrad, kde bylo oficiální zakončení, ale s hlavním davem rovnou do centra. Ani nevím, proč, nejspíš jsme si uvědomovali, že Nuselský most se dá jednoduše zahradit. Nebo že by se nám nechtělo do kopce?
Na chvíli jsme byli zastaveni policejním kordonem ve Vyšehradské ulici, ale po několika desítkách minut rozpačitého přešlapování se dav prostě otočil a šel po nábřeží. Dodnes mám v paměti osvobozující pocit, když se k nám přidávali lidé z tramvají, které uvízly v davu. Byla mezi nimi i Drahomíra Dražská, která později vypustí známou mobilizační fámu o mrtvém studentu Martinu Šmídovi, ale to jsem tehdy přirozeně netušil.
Před policejní uzávěru na konci Národní jsme přišli s čelem davu, ale naštěstí zase ne tak blízko, abychom stáli přímo proti těžkooděncům. Tu hodinu nebo hodinu a půl do zásahu jsme strávili mezi podloubím Paláce Metro a několika zaparkovanými auty. Nebylo odtud příliš dobře vidět, což byla výhoda, protože jsme zůstali ušetřeni pohledu na brutální mlácení demonstrantů, kteří měli tu smůlu, že stáli přímo před kordonem. Když policajti dav stlačili, vypukla panika, myslím, že mnozí lezli i na auta. Při rozhánění jsem instinktivně zahnul do uličky podél Kaňkova paláce, druhá vedla podloubím, kde to prý bylo daleko horší. Dostal jsem symbolickou ránu pendrekem přes záda, první a poslední ve svém životě, a byl s mnoha dalšími vyplivnut v Mikulandské ulici. Odtud jsem šel na tramvaj nebo metro a jel domů. Ještě si vybavuji, že jsem večer obvolával spolužáky, kteří tam byli se mnou, zda jsou v pořádku.
Snažím se vybavit si své dvacet let staré pocity. Myslím, že byly dva: za prvé jsem cítil, že komunistický režim mně osobně vyhlásil válku a že kompromisní mír je vyloučen. Za druhé jsem prožil něco, pro co ještě dnes obtížně hledám slova. Euforii z existence v davu, který jedná jako kolektivní bytost. Jak revoluce vítězila, tak se tato kolektivní bytost opět rozkládala na své původní činitele. V dalších dvou desetiletích jsem už na ni nikde nenarazil. Ale je pravda, že jsem ji ani nehledal.
Pondělí JAZYKOVÁ Úterý CHLÍVEČEK Středa ARCHIV Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Pátek STŘELNICE Sobota ZKRATY A VÝBOJE
ORDINACE Ondřeje Tučka Petra Kamberského Petra Zídka Petra Koláře komentátorů LN Ondřeje Štindla
O autorovi| PETR ZÍDEK redaktor LN
