Bylo šedohnědé ráno pod cínovou oblohou s předzvěstí zimy. Volím práci v teple u počítače. Na mobilu zasvítí kouzelná esemeska: „V 11.“ Magická šifra, která má sílu uragánu. Počasí nepřeje, ale potvrzuji „OK“. Před jedenáctou přijíždím nejvyšší povolenou rychlostí na letiště. Instruktor létání Olda právě vytahuje z hangáru jednoho ze dvou Eurostarů. Za pár minut už sedíme v kabině. Motor se při spouštění trochu vzpouzel, jako by se nám pokoušel sdělit něco jako, „kluci, už se na to vykašlete, letos pilotní zkoušky stejně nestihnete, počkejte na jaro“. To už ale přijíždíme na vzletovou dráhu. Po cestě se ptám instruktora, jestli ještě budeme nacvičovat nouzová přistání. Adrenalinových nácviků všech možných situací při poruše motoru jsem už měl docela dost.
Jsme ve vzduchu a moje otázka zůstala bez odpovědi. Naučenými pohyby vedu letoun po okruhu kolem letiště. Řídit sportovní letadlo rovně, v bezpečné výšce a za jasného a klidného počasí je celkem snadné. Zato let po okruhu je vstupenkou do světa létání. V krátkém sledu se střídají všechny důležité režimy a úkony tak, že pilot ve výcviku vylézá z letounu většinou úplně zpocený.
Za moment se pod levé křídlo nasunuly červené střechy obce Čeradice. Následuje chvíle přímého letu. Připadá mi dlouhá, ale ještě v září jsem si přál mít tři ruce a dvě hlavy, abych zvládl obsluhovat všechny ovladače a vyhodnotil včas údaje, které se na mě valily při pohledu ven, na přístrojovou desku a ze sluchátek. Cítím se mnohem sebejistěji. Po čtvrté zatáčce usazuji letoun na sestupovou osu, pod pravým křídlem mizí benzinová pumpa a nos letadla míří do předpolí dráhy. Instruktor mi obvykle připomene, že jako bývalý plachtař musím zvládnout dokonalý rozpočet na přistání – bez motoru, neboť pilot kluzáku má pro přistání pouze jediný pokus.
Kola letounu se dotkla země daleko za prahem dráhy. „Na zlatou medaili to dnes tedy není,“ říkám do intercomu a dívám se, jak se Olda tváří. Zároveň cítím, že sešlápl brzdy. Místo výtky zní ve sluchátkách otázka, zda se cítím na sólo. Pohotově odpovídám, že dnes ještě ne. Ale Olda opouští kabinu, do svištění vrtule vykřikne pár posledních rad a já zůstávám sám. Musím honem začít něco dělat. Znovu projíždím úkony před vzletem a teprve pak, už celkem klidný, posouvám ovladač motoru do polohy plný plyn. Eurostar odlehčený o instruktora se chová znamenitě. Nervozita je pryč. Na letovou hladinu dostoupávám ještě před orientačním bodem Čeradice. V druhé zatáčce okruhu vykouklo sluníčko. Potěšení z letu je stále intenzivnější. Mírně vlevo v dálce se rýsují kopce Českého středohoří.
Pod jedním z těch kopců jsem si tehdy u náčelníka letiště vymohl svůj prvý samostatný let na kluzáku. Asi mu bylo líto zbrklého šestnáctiletého kluka, a tak v ten krásný letní podvečer rozhodl, že poletím. Byl jsem radostí bez sebe, ale když za mnou zaklapl uzávěr kabiny, roztřásly se mi ruce. Všechno dopadlo dobře. Zdálo se, že můj osud bude navždy spojen s tímto sportem, ale nestalo se. Náčelníka aeroklubu komunisté vykázali z letiště a činnost spolku nabrala jiný směr. Mně bylo sedmnáct a byl jsem čerstvý držitel pilotního průkazu.
Let podél letiště trvá pár minut. Vzpomínky rychle nahradily přesné postupy. Hlásím do éteru, že Oskar Uniform Romeo 07 bude přistávat na dráhu 29. Listopadové slunce osvětluje střechy. Přelétávám benzinku. Rozpočet mám jako z učebnice létání. Eurostar dosedá přesně u značek. Na kraji dráhy stojí další kluci a sledují, jak si počínám. Dobrzdím kousek od nich.
Když vás něco baví, máte pocit, že to trvá vteřinu. V rychlosti provádím úkony před vzletem a dávám plný plyn. Mám to pod kontrolou. Absolvoval jsem přece drsné nácviky nouzových postupů. Nakonec zastavuji před hangárem. Instruktorovi a majiteli letounu v jedné osobě se sluší podat hlášení. Vidím, že má radost. Podává mi ruku a já čekám nějakou vtipnou hlášku. Místo toho vážně pronese: „Vítej zpět mezi piloty.“ Mezi prvým a druhým sólem uplynulo třicet pět let.
***
Milí čtenáři, znáte-li příběh, který by se hodil do této rubriky, prosím, napište nám na jan.muller@lidovky.cz pátek týdenní příloha Lidových novin. Šéfredaktor listu: Veselin Vačkov. Vedoucí magazínu: Jan Müller. Zástupkyně vedoucího: Eva Hlinovská. Produkční: Ilona Šáralová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Telefony: 225 067 111, inzerce 225 063 428. Faxy: 267 098 398, inzerce 225 063 416. Internet: www.lidovky.cz, dopisy@lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Čísla ShowView™© 1998 Gemstar. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.
