Babiččiny záhonky by podobnou vlnu vášní pro zelené natě pravděpodobně nikdy nevyvolaly a my bychom v zapomenutém koutku zahrady dál pěstovali jen kudrnku a pažitku. Aspoň tedy já.
Nejen Jamieho skotačení před kamerou, ale také truhlík s pěti bylinkami na okně je celkem sexy. Díky němu přichází do kuchyně kuchařská erotika. S bazalkou a oreganem si snadno zahrajete na italskou vášnivku, s tymiánem a rozmarýnou nasadíte francouzský šarm, díky libečku a majoránce to u vás bude vonět pohodovým domovem a máta vám umožní prožít horkou karibskou noc.
Když chcete pěstovat bylinky, skoro nic k tomu nepotřebujete. Jen trochu substrátu, světlo, nůžky a vodu. Tu prosím pravidelně (na důkaz tvrzení přikládám pár vyschlých exemplářů z mé kuchyně) – stačí tři dny nepozornosti v horkém létě, a máte po sklizni.
Pokud vám důslednost a pravidelnost zálivky nic neříká, můžete se po bylinkách poohlídnout v nejbližším supermarketu. V chladicím pultu s citlivou zeleninou se jistě pár plastových balíčků se zeleným obsahem najde. Možná dokonce s místním původem. Máte-li zálibu v celoročních rajčatech bez chuti a vůně, bude vám tahle nabídka celkem vyhovovat. My ostatní ale tušíme, že rajče je teprve to, co dozraje na opravdovém sluníčku, má úžasnou plnou chuť a ruka vám od něj voní ještě dřív, než se ho stačíte pořádně dotknout. Stejné je to s bylinkami – jsou bylinky a opravdové bylinky.
Čerstvě utrženou bazalku ošlehanou větrem, opálenou sluníčkem a posílenou deštěm nic nenahradí, i kdyby to mělo působivé logo. Pár dní života v plastové krabičce, skleníkový původ a uložení v chladu se na chuti prostě nějak podepsat musí.
Zvlášť záhadné pro mě dlouho byly bylinky prodávané v květináčích. Mám je hned pustit do kuchyně? Ale co když jsou nedávno hnojené něčím, o co nestojím? Nebo čekají, že budu dál podporovat jejich život za okenním sklem? Dají se zasázet, protože jsem zapomněla na jaře včas zasít semínka? Přežijí venku na záhoně? Po dotazu u pěstitele mám jasno. Nenechte se zmást květináčovým doprovodem, i tyhle zelené krasavice jsou určeny k rychlému snězení. Pokud už si je chcete hýčkat, raději je přesaďte do nového substrátu. A na záhon rovnou zapomeňte, jsou to přece jenom skleníkové květinky. Čili citlivky. Přestože svou povahou vůbec nejsou pokojové rostliny, pokus o deportaci ven u mě nepřežila jediná. Ne že by na okenním parapetu měly o moc větší šanci.
Chcete si tedy bylinek pořádně užít? Pěstujte je venku – na záhoně, na balkoně nebo v předokenním truhlíku. Dobře zabezpečené, aby na nikoho nespadly, až se budete snažit jednou rukou ukořistit část jejich zelené pýchy. Čím víc je vystavíte teplu, dešti a sluníčku a čím víc je budete používat, tím hustším a bujnějším porostem se vám odmění.
Nešetřete jimi. Ony vás také svými výraznými vůněmi šetřit nebudou. Na záhoně navíc máte šanci, že zapomenutou zálivku občas vyřeší letní přeháňka.
Jen na jednu věc kromě nůžek a konve s vodou ještě pamatujte. Ať už si chcete užívat denního přísunu rajčat s bazalkou nebo péct rybářské úlovky svého muže na tymiánu, mátu nikdy nevysazujte rovnou na záhon. Zasaďte ji i s květináčem a vymezte jí tím vlastní prostor, protože jinak se vám rozroste naprosto všude.
Vím to. Loni jsme kvůli tomu vypili hodně mojita.
