Můra šedavka kukuřičná (Helicoverpa zea) se stala prvním hmyzím škůdcem, který prolomil obranu plodin chráněných metodami genového inženýrství. Tým vedený americkým entomologem Brucem Tabashnikem z University of Arizona našel housenky odolné varianty můry na desítce různých plodin. K jejímu rozšíření přispělo pěstování geneticky modifikované bavlny.
Geneticky modifikované plodiny získávají odolnost ke hmyzím škůdcům díky genu vypůjčenému od bakterie Bacillus thuringiensis. Rostlina vyrábí podle genu neškodnou bílkovinu, která se mění na toxin až v trávicím traktu škůdce. Geny jsou vybírány tak, aby chránily rostlinu jen proti úzké skupině hmyzu, například proti housenkám motýlů nebo proti larvám brouků. Zdravotní nezávadnost takto chráněných geneticky modifikovaných plodin byla opakovaně prokázána.
Schopnost bílkovin bakterie Bacillus thuringiensis hubit hmyz se využívá i v ekologickém zemědělství, kde se hrubými preparáty z bakterií stříkají pole, sady nebo skleníky. Soustavné používání těchto postřiků ekologickými zemědělci už několikrát vyústilo ve vznik škůdců, kteří toxinu z bakterie vzdorují.
Vědce proto zajímalo, jak rychle si hmyz zvykne na geneticky modifikované plodiny. Mnozí tvrdili, že je to otázka dvou nebo tří let. Měli k tomu dobrý důvod. Za posledních deset let se ve světě pěstovaly odrůdy GMO bavlníku a kukuřice vzdorující hmyzu na 162 milionech hektarů. „Byla to zatím nejrozsáhlejší selekce hmyzu na odolnost,“ říká Bruce Tabashnik.
Přesto zůstával hmyz ke GMO plodinám dlouho vnímavý. První vzdorující exempláře housenek můry šedavky kukuřičné se objevily až po sedmi letech masového pěstování. „Odolnost se vyvinula jen u jednoho druhu škůdce a jen v jedné části USA,“ shrnuje Tabashnik výsledky studie zveřejněné časopisem Nature Biotechnology. „Další škůdci si odolnost nevyvinuli. Vnímavost si udržuje dokonce i většina populace šedavky kukuřičné.“
Odolné šedavky se objevily na území států Mississippi a Arkansas, kde nepatří k významným škůdcům. Farmáři vznik odolných můr nijak nepocítili. K jejich odhalení došlo jen díky citlivým laboratorním testům.
Preventivně se brání rozšíření odolných škůdců tím, že v blízkosti porostů GMO plodin se pěstují i běžně vyšlechtěné odrůdy. Na těch nemají rezistentní jedinci hmyzího škůdce žádné výhody, a proto se tam nešíří. Rezistentní jedinci z polí s geneticky modifikovanou plodinou se pak páří s vnímavými jedinci z okolí. Jejich kříženci jsou ke geneticky modifikované plodině vnímaví a hynou. Tak se krajina od odolných škůdců stále „čistí“.
V oblastech, kde farmáři tuto preventivní strategii dodržují, nebyl výskyt rezistentního škůdce zaznamenán. Je pravděpodobné, že pěstitelé bavlníku v Mississippi a Arkansasu podlehli pokušení ochranné geneticky nemodifikované porosty omezit pod doporučenou mez. Na porostech tradičních odrůd bavlníku se farmář buď smíří s vyšším výskytem škůdců a značnými ztrátami, nebo musí sáhnout po drahých chemických postřicích.
Šedavka získala rezistenci na nejstarší typ genetické modifikace, který je dnes již zastaralý. Na nové typy GMO plodin chráněné jinými geny bakterie Bacillus thuringiensis nebo jejich kombinacemi jsou můry vysoce citlivé.
