WASHINGTON Do bufetu vchází muž v khaki kalhotách, vytahaném vlněném svetru a potrhané kšiltovce na hlavě. Ostatní zákazníci, kteří sem zašli na snídani, mu nevěnují pozornost, přestože má přes rameno zavěšenou dvouhlavňovou pušku. Jejich lhostejnosti se nelze divit. Jsme poblíž města Williamsport ve státě Pensylvánie, která je mimo jiné proslulá tím, že se tu v hustých lesích hojně loví divoká zvěř.
Larry Huckerman, jak se mi muž s puškou později představí, familiárně osloví barmanku a poručí si vejce se slaninou a kávu. Po chvíli se s ním dám do hovoru, dozvídám se, že je farmář, má ženu a dvě děti. Je také velký vlastenec, nadšený fanoušek (amerického) fotbalového klubu Pittsburgh Steelers a lovec.
Dává mi při tom potěžkat pušku, kterou postavil pod pult. Ptám se, co říká na případ D. C. versus Heller, o kterém nyní vášnivě debatuje celá Amerika a který se dostal až před Nejvyšší soud. Případ, jehož verdikt se očekává nejdříve na jaře příštího roku, totiž může zpochybnit (nebo naopak posílit) právo každého Američana držet a nosit zbraň. Je to poprvé za 70 let, kdy Nejvyšší soud o tomto tématu bude rozhodovat a přezkoumávat tak druhý dodatek ústavy USA, kde se o výše uvedeném právu mluví.
Reakce Larryho je předvídatelná. „Jestli soud nedá za pravdu tomu chlapovi, tak to půjde s Amerikou z kopce,“ říká a snaží se napít horké kávy. Larry odkazuje na Dicka Hellera, obyvatele Washingtonu, D. C., který zažaloval městskou radu a celou debatu tak vyvolal. Rada mu totiž zakázala mít doma pistoli, což se Hellerovi jako členovi soudní ostrahy nelíbilo. Jeho obhájci tvrdí, že rada jejich klientovi upřela právo na sebeobranu a zachovala se protiústavně. Kámen úrazu je ale v tom, že onen druhý dodatek říká: „Dobře organizovaná domobrana je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno.“
Znění dodatku si každý vykládá jinak. Zastánci držení zbraní se domnívají, že dodatek jasně přiznává každému právo vlastnit zbraň za účelem sebeobrany, odpůrci odstavec interpretují jako právo na kolektivní obranu. Zbraně podle nich mohou používat jen členové speciálně k tomu určených útvarů, jako policie, garda či milice. „Mám přece právo na to, abych se bránil. Podívej, já žiju na samotě, nejbližší policajti jsou dvě míle daleko. To mám čekat, až mi nějakej grázl podřízne krk?“ rozohňuje se Larry.
Se zbraní ani doma Nedokáže pochopit, jak je možné, že ve Washingtonu platí zákaz držení zbraní i doma. Konkrétně se jedná jen o pistole, brokovnice či pušky jsou povoleny. Musejí být ovšem rozložené na kusy nebo pod zámkem. Tento zákon platí již od roku 1976. Pokud ale Nejvyšší soud rozhodne ve prospěch Dicka Hellera, může se stát, že přestane platit. Verdikt se také může stát precedentem pro další státy.
Většina soudů nižší instance se sice přiklání k názoru, že druhý dodatek hovoří o kolektivní obraně, některé se ale staví za jednotlivce. Nejdál zřejmě zašel odvolací soud pro District of Columbia. Jeho členové totiž usoudili, že nynější zákon, který v D. C. zakazuje držet a nosit pistoli, by měl být zrušen. Nakonec se do celé záležitosti vložil Nejvyšší soud, na jehož verdikt se nyní čeká.
Starosta Washingtonu, D. C., Andrian Fenty se třeba nechal slyšet, že pokud Nejvyšší soud bude souhlasit s místním odvolacím soudem, bude v ulicích Washingtonu hned plno zbraní a poroste kriminalita. „Ať už druhý dodatek hovoří o čemkoliv, nepožaduje po nás, abychom přihlíželi, jak obyvatelé Washingtonu umírají,“ prohlásil Fenty na ABC.
Podobně se vyjádřila například i Sheila Jacobsová, která v centru Washingtonu pracuje jako úřednice. „Zbraně se dostávají do rukou i násilníkům a psychicky nemocným lidem. Potom se v novinách dočítáte, jak nějaký blázen v obchodním domě postřílel sedm lidí. Zákon by měl zůstat v platnosti,“ říká Sheila.
Na druhé straně stojí lidé jako Heller a mocná lobbistická organizace držitelů palných zbraní NRA. Její zástupci tvrdí, že odepřít Američanům právo vlastnit pistole je totéž jako jim vzít právo na svobodu projevu. Podle nich může napadanému člověku pouze zbraň zachránit život.
Oba tábory rovněž rozdílně interpretují míru zločinů spáchaných střelnými zbraněmi. I zde se totiž jako u definice druhého dodatku ústavy dají statistická čísla vykládat dvojím způsobem. Zastánci zbraní poukazují na fakt, že D. C. sužuje i přes přísnou regulaci držení zbraní největší kriminalita v USA. Odpůrci zase předkládají statistiku, z níž vyplývá, že pistolemi zabili vrahové víc lidí než všemi ostatními palnými zbraněmi dohromady.
Larry Huckerman se jasně staví za NRA a zastánce držení zbraní. A jedna věc ho velice těší. Je rád, že nežije ve Washingtonu, kde by s puškou na rameni nemohl chodit ani po vlastním domě.
***
„To mám čekat, až mi nějakej grázl podřízne krk?“ rozohňuje se Larry
O autorovi| Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
