Jenže vypravěč románu nemá až tak obvyklé dětství. A samotný román Smrad také nemá až tak obvyklý osud. Wojciech Kuczok (* 1972) začínal jako básník – v roce 1996 vydal básnickou sbírku Uvěřitelné příběhy, následovaly povídkové knihy Obyčejné příběhy (1999) a Kostřenky (2002). Ovšem dominantním – i co se čtenářské obliby týče – zůstává román. A tak největší úspěch zaznamenal autor s právě česky vydaným Smradem (2003).
Za něj získal prestižní cenu Nike, a díky tomu se románu prodalo sto dvacet tisíc výtisků. Wojciech Kuczok ale rovněž napsal scénář k filmu Šrámy (2004), jenž nejenže zvítězil na filmovém festivalu v Gdyni, ale také byl za Polsko nominován do soutěže o Oscara pro nejlepší zahraniční film... Po této autorově hvězdné hodině následovaly další povídkové knihy Kruh přízraků (2004) a Přebrané příběhy (2005) a i nový román Ospalost (2008).
Smrad tak nyní českému čtenáři dává možnost nahlédnout, za jaké knihy se polská obdoba Magnesie Litery dostává. Román je rozdělen do tří části Předtím, Tehdy, Potom. Ty se skládají z epizod, které na sebe sice jaksi navazují, ale jde přece jen o románovou formu uvolněnější, tedy dnes vlastně tradiční.
Co je hlavním příběhem Smradu? Je to příběh jednoho rodinného domu, který dává jeho obyvatelům pocit určité nadřazenosti? Je to příběh o tom, že slezské goralské nářečí vyděluje lidi – ať už chtějí, či nikoliv? Nejvýrazněji se Smrad přece jen asi věnuje příběhu chlapce, kterého dominantní otec mlátí bičíkem a neustále slovně atakuje. Je to tedy román o tom, že polská katolická rodina není vždy tou nejlepší „značkou“. A také o tom, že někdo je takový zoufalec, že si svou důležitost musí potvrzovat neustálým otravováním vlastních dětí.
***
MINIRECENZE
Smrad
Wojciech Kuczok Přeložila Barbora Gregorová. Vydalo nakladatelství Havran, Praha 2009. 176 stran.
