Nejočekávanější koncert letošního ročníku Pražského jara v pondělí otevřela předehra Hebridy Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V populární skladbě zaujala Drážďanská filharmonie sehranými skupinami smyčců, ale ne právě ideálním zvukem dechových nástrojů. Pojetí Kurta Masura mělo atmosféru, ale oba vrcholy měly teprve přijít.
Tím prvním bylo provedení Mendelssohnova Houslového koncertu e-moll v podání Anne-Sophie Mutterové. K tomuto dílu se podle vlastních slov vrátila po delší pauze - s Herbertem von Karajanem ho natočila už jako osmnáctiletá v roce 1981 - a znovu ho nahrála v proslulém sále lipského Gewandhausu vloni právě s Kurtem Masurem, kterého považuje za svého nejoblíbenějšího dirigenta. Toto pojetí je vášnivější, dramatičtější a celkově hudebně bohatší, jak mohli zažít i posluchači pondělního koncertu. Poměrně rychlé tempo dodávalo lesk virtuózním pasážím a všechna zpomalení vyzněla o to kouzelněji. Byl slyšet každý detail, a přitom se neztrácela muzikantská živost a spontaneita. Mutterová hraje způsobem, který připomíná alchymii s tónem. Dovede balancovat na hraně sotva slyšitelného pianissima a v těch nejnižších dynamických hladinách proměňovat barvu. Výsledný dojem je místy doslova uhrančivý. Orchestr doprovázel živě, měkce a naprosto přirozeně.
Houslistka jako přídavek zahrála Sarabandu z Bachovy Partity d-moll pro sólové housle. Provedení bylo technicky svrchované, uměřeně barevně odstíněné, ale navíc mělo jakoby svůj příběh a duši. Je potěšující, že Anne-Sophie Mutterová se do Prahy vrátí už příští rok.
Ještě jinak vrcholným zážitkem bylo provedení Dvořákovy Symfonie č. 9 e-moll Z Nového světa v druhé polovině koncertu. Pojetí bylo charakteristické celkově pomalejšími tempy, mělo ale zároveň velkou vnitřní dramatičnost plnou kontrastů. Bylo to výrazně hlubší pochopení symfonické hudby, než na jaké jsme zvyklí. Pojetí nepůsobilo staře, ale opravdu zrale, překvapovalo smyslem pro stavbu velkých hudebních ploch a do velké šíře rozezpívanými melodickými oblouky. A kdo rád vzpomíná na staré časy velkých dirigentů, nemohl se ubránit jistému dojetí. Masurovo dirigentské gesto postrádá jakoukoli vnějškovou eleganci, ale i to podtrhuje dojem, že všechno pramení odkudsi z hloubi a plyne to logicky a přirozeně jako v nějakém důvěrném rozhovoru.
Za pozornost stojí, že zvuk orchestru sám o sobě nebyl tak výjimečný, jak ho nabízí i drážďanská Staatskapelle, nemluvě o filharmonicích z Vídně či Berlína. Ale stoprocentní nasazení, práce, touha dát ze sebe to nejlepší a umělecké posvěcení starým mistrem taktovky učinilo z koncertu událost, na kterou se nezapomíná. Po dlouhých ovacích přidal orchestr pod taktovkou Kurta Masura ještě Slovanský tanec č. 2 e-moll v pomalém tempu a až s nostalgickým výrazem. Jistá nostalgie opravdu byla namístě, protože tento dirigent ztělesňuje velký kus historie i s jejími zlomovými okamžiky, má k Praze dlouholetý vztah a vystoupil tu možná naposled. Pokud tomu tak bude, rozloučil se tím nejkrásnějším možným způsobem.
HODNOCENÍ LN ***** Anne-Sophie Mutterová a Drážďanská filharmonie, Kurt Masur
Obecní dům - Smetanova síň, 1. 6. 2009
***
Co se chystá za rok
Příští rok zahajuje Pražské jaro Pražská komorní filharmonie s Jakubem Hrůšou. Pořadatelé proto zvažují, jestli úvodní koncert nepřesunou do Rudolfina. O prolog festivalu se postará John Eliot Gardiner s Anglickými barokními sólisty. S recitálem vystoupí klavíristé Radu Lupu a Heléne Grimaudová. Z pěvců Olga Borodinová i Štefan Margita. Pokračuje dvouletka výročí Bohuslava Martinů a začíná výroční dvouletka Gustava Mahlera. Mahlerovu hudbu provede Maďarská národní filharmonie se Zoltánem Kocsisem či Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu s Herbertem Blomstedtem (na snímku).
