PRAHA Miloslav Švandrlík se narodil v Praze roku 1932 a původně chtěl být hercem. Po skončení základní školy dva roky studoval na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Rok pracoval jako pomocný dělník a posléze dva roky na DAMU, nejprve herectví, po půlroce přešel na režii. Přestup na FAMU se mu nezdařil, a proto nastoupil jako asistent režie u Vesnického divadla v Praze.
Po návratu z vojenské služby (u pomocného technického praporu – PTP – sloužil 26 měsíců – narukoval v říjnu 1953 a do civilu ho pustili v prosinci 1955) pracoval půl roku jako vychovatel korejských dětí. Od té doby se věnoval literární činnosti, zůstal na volné noze a živil se psaním povídek a fejetonů pro noviny a časopisy.
Černé barony aneb Válčili jsme za Čepičky napsal na základě vlastních zkušeností, a i když si zástupci PTP stěžovali, že služba v těchto složkách nebyla žádná opereta a že Švandrlík zlehčil často kruté a nelidské podmínky, kniha zůstává skvělým a sarkastickým výsměchem vojenské tuposti v totalitním státě. Román vznikl v období pražského jara, ale část nákladu šla do stoupy. Knihu, v níž sám autor vystupuje jako vojín Kefalín, po roce 1990 zfilmoval režisér Zdeněk Sirový. Jediný zdroj příjmů Dikobraz Ze Švandrlíka se po srpnové okupaci stala persona non grata a nesměl určitou dobu publikovat, s výjimkou Dikobrazu. Přispívání do tohoto humoristického časopisu bylo podle jeho slov po celá sedmdesátá léta jeho jediným živobytím.
Společně s Jiřím Wintrem-Nepraktou publikoval v Dikobrazu kreslené vtipy a společně také vystupovali na estrádách. Druhé doplněné vydání Černých baronů vyšlo až v roce 1990. O jejich hrdinech Švandrlík napsal několik volných pokračování, ale ta již neměla takový úspěch. Přesto Švandrlík zůstával žádaným humoristou, psal i pro děti a mládež, značné obliby dosáhly jeho Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, které vycházely na pokračování v časopise Větrník, posléze vyšly i knižně.
Švandrlík měl rád bizarní zápletky a ve svých humoristických románech uměl uplatnit smysl pro komický detail. Mezi jeho tituly patřil například Krvavý Bill a Viola, kniha hororů z domácího, českého prostředí Drákulův švagr – v originálně pojatých děsivých historkách s ironickým podtextem pokračoval ještě v knihách Markýz de Sádlo a Hajlující upír.
Za dvacet let od roku 1989 Švandrlíkovi vyšla řada nových humoristických knížek, například Sexbomba na doplňkovou půjčku, Blanka, oběť sexuálního harašení; pokračoval i v příbězích Kopyta a Mňouka. Podle dalšího čtenáři oblíbeného Švandrlíkova románu, Doktor od jezera hrochů, natáčí právě film režisér Zdeněk Troška.
