Muybridge je známý především svými fotografickými analýzami zvířecího a lidského pohybu. Sestavoval důmyslná zařízení, pomocí kterých zachycoval jednotlivé fáze rychlých a pro lidský zrak obtížně vnímatelných změn. Dílo muže, který rozdělil zdánlivě nedělitelný okamžik do série po sobě jdoucích výjevů, patří k důležitým zdrojům pro vznik kinematografie, ale jeho vliv se projevil i v dalších oblastech.
Zatím nejrozsáhlejší výstava shrnující dílo pozoruhodného muže právě opouští evropský kontinent. Po své premiéře v Corcoran Gallery ve Washingtonu cestovala do Londýna. Zde skončila v neděli a nyní ji čeká poslední zastávka -v Muzeu moderního umění v San Francisku. Není to náhoda. I když se Muybridge narodil v Anglii, záhy odešel do Ameriky a usadil se právě v San Francisku, kde se od roku 1867 pod uměleckým jménem Helios věnoval fotografii.
Ještě před pohybovými studiemi dlouhá léta fotografoval přírodu amerického Západu. Používal obří fotoaparát s deskami 40x55 cm. Chtěl zachytit i sebemenší detail zvoleného motivu. Fotografie se snažil komponovat podle vzoru krajinomalby. A paradoxně doboví američtí krajináři malovali podle jeho fotografií. Muybridgeovy fotografie z nedostupné divočiny studovali i geologové a jejich autora vysílali na mise, při kterých dokumentoval lávová pole. Najala si ho i americká vláda. Výsledkem jsou pro dnešního diváka zvláštní fotografie planin, téměř neživé měsíční krajiny. Muybridge měl pro armádu, která v těchto letech vedla potyčky se vzbouřenými indiánskými kmeny, fotografovat možná místa bitev, aby měli generálové představu o jejich podobě.
Od roku 1876 Muybridge začal se studiemi zvířecího pohybu, které financoval bohatý podnikatel, politik a majitel dostihových koňů Leland Stanford. Bezprostředním důvodem byla sázka, zda má kůň při klusu stálý kontakt se zemí. Muybridgeovi se podařilo dokázat, že zvíře má v jistém okamžiku všechny čtyři nohy ve vzduchu. Ale podobné zjištění bylo jen vedlejším produktem řady dalších fotografií. Roky experimentů shrnul v portfoliu s téměř osmi sty stranami fotografií pohybu. Zachytil na nich kráčející koně, slony, opice a zástupce lidského rodu při nejrůznějších pohybech. Muže fotografoval nejčastěji při sportu, ženy například při žehlení a praní. Pro větší názornost byli figuranti nazí.
Tuto činnost Muybridge považoval za vědecký výzkum. Měl nadání pro propagaci svého díla a stal se slavnou osobností, jejíž přednášky lákaly tisíce lidí. Dnes Muybridgeovy fotografie vnímáme spíše jako umění. Studiemi pohybu se inspirovali i umělci, například Marcel Duchamp. Ale jeho dílo rezonovalo i desítky let po jeho smrti, například u minimalistických sochařů a strukturálních filmařů šedesátých let. Hudební skladatel Phillip Glass dokonce v roce 1983 na jeho počest zkomponoval hudební drama Fotograf. Autoři výstavy jdou tak daleko, že za důkaz inspirativnosti Muybridgeových principů považují bojové sekvence z filmu Matrix.
Informovat o výtvarné události v San Francisku může znít jako zlomyslnost. Za výstavami se od nás jezdí do Vídně nebo do Paříže. Ale sledovat bychom měli i dění za hranicí dosahu dálkových autobusů. Alespoň katalog jde snadno objednat na internetu.
Helios: Eadweard Muybridge in a Time of Change
San Francisco Museum of Modern Art, USA, 26. 2. - 7. 6. 2011
