Čtvrtek 27. ledna 2022, svátek má Ingrid
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Muž, který řídí botanické batole

Česko

„Vždycky jsem chtěl být hajný, ale nevyšlo to,“ říká Oldřich Vacek, ředitel Botanické zahrady Praha.

Když se Oldřich Vacek před pěti lety ujímal funkce ředitele Botanické zahrady Praha, ozvala se média kvůli rozhovorům. Domluvil si schůzky a v jejich čase začali novináři volat: „Kde jste? My vás nemůžeme najít.“ „Byli na Slupi. Jenže naše zahrada je někde jinde,“ vzpomíná.

Botanická zahrada Praha vznikla v roce 1969, leží přímo proti pražské zoo, ale dlouho žila v jejím stínu. Většímu rozvoji nepřály jiné priority. „Nejdřív se stavělo pražské metro, potom Palác kultury, takže skutečně rozvíjet se začala až od roku 1993. Z hlediska délky existence botanických zahrad u nás je to batole,“ popisuje Vacek. Výsledků celého porevolučního období si však cení: „Patří mezi nejmladší botanické zahrady v Česku, ale dnes už jednoznačně mezi největší, co se týče návštěvnosti. Ročně jí projde přes 300 tisíc návštěvníků.“ Úspěchy a starosti Zahrada se proti období před pěti lety rozrostla - byl dostavěn nový obří skleník Fata Morgana, který se stal jejím velkým tahákem, zahrada začala pořádat řadu tematických výstav, přibyly nové expozice. V současnosti ovšem její ředitel není v záviděníhodné situaci - o trojské pozemky, na nichž se má zahrada rozvíjet dál, se vede vleklý spor se třemi restituenty. „Je to zásadní věc, která dnes pohlcuje přes třetinu mého pracovního času,“ zvážní Vacek. „Jsme stoprocentní příspěvková organizace města, máme generální plán rozvoje, co kdy a kde postavit, ale k tomu musí být v první řadě vyřešeny majetkoprávní vztahy. Jinak nemáte šanci získat stavební povolení ani územní rozhodnutí. Hodně nás to omezuje, musíme plánovat investiční aktivity tak, aby se nedotkly pozemků, které jsou předmětem sporu. Jednoznačně musím zvažovat všechny varianty dalšího vývoje, včetně krizových,“ říká.

Dalším problémem, jemuž se Vacek aktuálně věnuje, je stále rostoucí návštěvnost celé trojské kotliny, v níž se kromě botanické zahrady a zoo nachází ještě Trojský zámek. Příliv návštěvníků totiž klade zvyšující se nároky na dopravní infrastrukturu. „Botanickou zahradu navštíví ve špičkách sezony kolem šesti až sedmi tisíc lidí denně, zoo dvacet až dvacet pět tisíc. To je populace slušně velkého okresního města. Dopravní infrastruktura tak představuje zásadní limitující faktor, který musíme nahlížet společně i s vedením zoo a zámku. Naštěstí vycházíme velice dobře a pomáháme si,“ říká k tomu ředitel.

V dětství toužil být hajným. Když mu pak v páté třídě základní školy položili otázku týkající se budoucí volby profese, uvedl: zoolog. „Bavili mě ptáci, chtěl jsem studovat ptačí druhy.“ Po ukončení základní školy se tak rozhodl pro střední lesnickou. „Jediná cesta na ni tehdy vedla přes lesnické učiliště u Křivoklátu. Absolvoval jsem tam jeden rok a pak jsem se přihlásil na lesnickou školu do Písku. Jsem strašně rád, že jsem ji zažil. Vznikl tam fantastický klukovský kolektiv a potkal jsem se s profesory, jejichž názory formují můj život dodneška - třeba potřeba rovného jednání. Ale naučil jsem se tam i některé hlouposti, které mi přitom dodnes zpestřují život. Například profesor Volf vždycky říkal, že kdo před Vánoci nevyleze na jedli pro jmelí, není chlap. Takže dodnes chodím o adventu do lesa na jmelí.“ Ekolog z profese Po absolutoriu písecké školy vystudoval ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a diplomovou práci věnoval mikrobiologii, které se pak začal věnovat v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd ČR. Po čase ho profesor Kozák z České zemědělské univerzity zlanařil pro svou školu, kde Vacek působil až do roku 1997. „Vždycky po čase narazím na nějaký blok a potřebuji změnu.“ Protože se v té době začala hodně rozvíjet výstavba průmyslových areálů, zesílil tlak i na potřebu ekologického řízení firem. Vacek se začal tomuto oboru věnovat v soukromé společnosti a dělal krizový management. V roce 2002 mu zavolal spolužák z přírodovědecké fakulty, toho času pražský radní Gregar, že má problém s botanickou zahradou, odkud odchází už třetí ředitel. „Nastoupil jsem původně na rok a už jsem tu pátým rokem,“ směje se Vacek.

S jeho ekologickou praxí jsou ovšem spojena i kontroverzní rozhodnutí. Před dvěma lety skončil jedenáctý v anketě o Ropáka roku, když podpořil projekt vedení rychlostní silnice R55 přes ptačí oblast Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví. Ve zmíněném území totiž hnízdí šest chráněných druhů ptáků. „Tlačíte na citlivou strunu, ale musím říct, že ropáka bych klidně přijal,“ říká s odstupem. „Před chvílí jsme se bavili o dopravní infrastruktuře tady v Troji. Zeptáte-li se v Praze lidí, jestli se musí udělat něco s dopravou, každý řekne, že ano. Když se zeptáte, zda by podle nich pomohl obchvat, odpoví ano tak 80 procent. A pak se zeptejte, jestli by mohl jít přes jejich čtvrť. Uslyšíte: Ani omylem. A jako první argument bude zaznívat právě: tady jsou ptáci, stromy, životní prostředí. Strážnické Pomoraví je tentýž problém. Po současné silnici tam obcemi každé čtyři vteřiny projíždí auto. A my řešili otázku, co má přednost, jestli životy lidí, nebo příroda. Za rozhodnutí, které jsem učinil, se kdykoli postavím. Ještě něco vám řeknu, když už jsme všichni tak ekologicky uvědomělí. Jsou-li příznivé klimatické podmínky, jezdím do práce na kole, mám to přes Prahu osmnáct kilometrů. Občas si z dlouhé chvíle počítám obsazenost aut v kolonách. A jen v každém patnáctém autě je víc lidí než jen řidič, jinak si každý jede sám. Tak co s tím? Chceme ekologické myšlení, ale současně chce 99 procent populace požitky a vymoženosti této doby.“

***

OLDŘICH VACEK

Rodina: „Manželka Pavla, vidíme se poměrně často, když přijdu z práce, už spí, a když odcházím, ještě spí. Máme dvaadvacetiletého syna Vojtěcha a dvacetiletou dceru Olgu. Jo, a do rodiny patří ještě dva psi.“ Auto: „Doma mám octavii.“ Hudba: „Hodně poslouchám country, ale nemůžu říct, že bych měl zvlášť oblíbenou hudbu.“ Volný čas: „Na kanapi.“ Dovolená: „To je těžké... To je fakt těžké... Většinou jsem někde v kopcích.“

Autor:

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat