Přečetl jsem si dehonestující polemiky s mým článkem Postižená společnost (LN 18. 11.), ve kterém jsem upozornil na problém, že z absolutní (tedy špatně pochopené) úcty k životu lékaři zachraňují čím dál víc předčasně narozených (opravdu totálně) beznadějných případů odsouzených i s osamělou matkou k celoživotnímu živoření. A to vůbec nemluvím o tom, že takové matce pečovatelce stát není schopen zajistit ani adekvátní finanční pomoc. Statistiku takových dětí, které se vejdou do dlaně, ukrývají nemocnice v zavádějící statistice dětí narozených pod vahou 2,5 kg.
Místo racionální diskuse, kde leží hranice, pokud vůbec, za kterou by se právě z etických důvodů snad zachraňovat nemělo, mne autoři napadli z eugeniky a sociálního inženýrství s odkazem k nacismu. Bojovat s bludy a zločiny minula je opravdu velmi snadné, je to jako bojovat s vlastní prababičkou, všimnout si ale dnešních problémů, které se teprve klubou, je velmi obtížné. Eugenika dávných socialistů (H. G. Wells, G. B. Shaw, B. Russell) chtěla sterilizací a izolací vylepšovat kvalitu společnosti. Zdiskreditovaly ji nakonec nacistické zločiny.
Dnešní problém je přesně opačný, je to eugenika a sociální inženýrství postavené na hlavu. Dostali jsme se do područí technologie a skutečně vyrábíme děti, které nebudou chodit, mluvit, normálně spát, jíst a vyměšovat a po většinu času budou žít v bolestech. Nechtěl jsem být osobní, ale moje žena závidí postiženým dětem, které mohou alespoň sedět. Bůh ví, co bude dělat, až naše dítě neunese! Pan Cikrt ve svém včerejším článku Do zdravé společnosti patří i postižení (o čemž přece vůbec nikdo nepochybuje), „zapeklitost otázky“ sice přiznává, ale tím to pro něj končí. Já tvrdím, že s takovým postojem nám jednou tenhle problém přeroste přes hlavu.
***
Dnešní problém je přesně opačný, je to eugenika a sociální inženýrství postavené na hlavu
O autorovi| Alexander Tomský, publicista
